Nechtěl jen bědovat, že mu státní aparát kvůli pandemii koronaviru zakázal vykonávat práci, kterou miluje. Fotograf Radek Drbohlav proto obvolal stejně postihnuté kamarády, ale i známé osobnosti, nakoupil profesionální make-up maskérů filmových hvězd a výsledkem je série snímků Hibernace 2020.
„Pořád jsem si říkal, že jako fotograf musím v této době něco udělat. Všude jsem viděl fotky zdravotníků, tak jsem chtěl poukázat i na další lidi, které celá tato situace zasáhla,“ jednoduše shrnuje své pohnutky liberecký fotograf. Před svůj aparát tak posadil takové lidi, kterým pandemie a s ní spojená vládní nařízení vzala práci, jež je těšila a byli v ní úspěšní.
Mířil především na umělce
„Mířil jsem především na umělce, mezi kterými se často pohybuji. Zrovna tak tam je ale třeba tatér nebo majitel posilovny,“ zmiňuje Drbohlav, který kvůli opatřením mohl naplno vykonávat svoji práci jen po velmi krátkou dobu. Obvykle totiž fotí v ateliéru nebo na kulturních a společenských akcích. To mu je ale již několik měsíců odepřeno. „V podstatě jsem hibernoval,“ naznačuje, odkud pramení název celé série. A nebyl sám, kdo musel na čas dát svou práci k ledu.
Sérii otvírá snímek šéfky libereckého baletu Mariky Mikanové. „To je jediná fotka, o které jsem dopředu věděl, jak bude vypadat. Je to taková spící Růženka mezi všemi těmi chlapy,“ vysvětluje Drbohlav, kterému zapózoval třeba kytarista Kabátů Ota Váňa, herec Ladislav Hampl známý z Okresního přeboru nebo světově uznávaný barman Achim Šipl.
Ženy zastupuje zpěvačka Bára Basiková nebo divadelní herečka Jana Hejret Vojtková.
Vyzkoušel si práci maskéra
Kromě ledového výrazu protagonistů zaujme i jejich výrazné líčení. O to se postaral vlastnoručně autor snímků.
„Není to žádná legrace. Všechny jsem musel nabělit a nabarvit jim na šedivo vlasy. Na Barrandově jsem sehnal umělé omrzliny, koupil jsem pavučinu, různé spreje nebo třeba bílou řasenku. Bylo komické, když jsem já jako chlap maloval řasy rockerům,“ směje se Drbohlav, který si zároveň nepřeje, aby kdokoliv vnímal sérii snímků jako protest nebo snad nástroj, který by měl v lidech vyvolat lítost a soucit.
„Jen chci zaznamenat dobu, ve které spousta lidí nemůže dělat to, co je živí a baví. Ti lidé samozřejmě žijou dál, dělají něco jiného a rozhodně nesedí doma na zadku. Jen hibernuje jejich část, většinou ta umělecká,“ vysvětluje fotograf, který je dle svých slov na jednu stranu nešťastný ze současné situace, na druhou ho však těší, že má více času na své děti.
„Neválím se v depkách, občas nějaké focení, které je povolené, mám. Nebrečím, že zhynu. Ale dal jsem si strop, po kterém budu uvažovat, co dál. Pokud bychom se dostali do fáze, kdy bude ohrožena moje rodina, tak jsem ochotný jít i proti vládním nařízením,“ zakončuje.
