Z cizokrajných zemí se dodávky kávy vozí do překladiště v Belgii, odkud pak doputují až do Křižan. „Naproti přes ulici bydlí pán, který má traktor, takže vždycky když tady zastaví kamion se zásilkou kávy, pomáhá nám to do skladu převézt. Je z toho vždycky ve vesnici velké haló,“ podotýká Michaela Ema Tóthová z pražírny.
Rádi by však, aby dodávky kávy do budoucna fungovaly stylem, kterému se říká direct trade – to znamená kupovat kávu přímo od konkrétních farmářů.
„Toho se dá dosáhnout tím, že bychom cestovali po jednotlivých zemích a navazovali osobní kontakty; pravdou je, že je to časově dost náročné, ale ideální,“ vysvětlila Tóthová. Ve skladu se to na popiscích u jutových pytlů s kávou hemží jmény exotických koutů: Ekvádor, Kuba, Kostarika, Rwanda... „Máme v současné době skoro třicet druhů arabik a k tomu ještě robusty,“ prozradila Tóthová.
Kávě vadí kolísavá teplota
Ve skladu je chladno. „Kávě vadí kolísavá teplota. Je v jutových pytlích na paletách, aby to odspoda větralo a aby se nezapařila a neplesnivěla. Káva obsahuje dost vlhkosti, což je dobře vidět při jejím pražení – z deseti kil pak vytáhneme z pražičky jen třeba osm kilo,“ řekla Tóthová.
Spolumajitel Štěpán Pejšek.
Vedle v pražírně se zrovna praží brazilská káva Santos. „Je laciná a přitom není ani hořká, ani kyselá, ale velmi jemná. A to má mnoho zákazníků rádo.“ Pražení trvá zhruba dvanáct minut a ledva se jedna dávka dopraží, naplní se přístroj další a celý proces se opakuje.
„K zákazníkům se káva dostává tak druhý až třetí den po upražení, což je úplně ideální čas. Proto se u nás v krámku může stát, že máme poloprázdné regály, ale je lepší mít kávu čerstvou a prodat ji, než mít regály nabušené zbožím jak v supermarketu a pak třeba prodávat kávu půl roku starou,“ dodala Tóthová.
Upražená káva vylučuje hodně oxidu uhličitého. „Proto se na sáčcích nalézají plastové jednostranné uzávěry. Přes ně se oxid uvolní ven, ale dovnitř už uzávěr zpátky nic nepropustí. Řada lidí si ale myslí, že je to zařízení na sáčku proto, aby si mohli čuchnout jak káva voní,“ uvedla průvodkyně jeden velký mýtus na pravou míru.
Po zelené kávě se mělo hubnout
Občas se lidé poptávají v pražírně i po rozpustné kávě. „Máme i instantní brazilskou kávu. Je sice vymražovaná a zůstanou z ní takové nevzhledné velké krystalky, ale je mnohem lepší než takový ten klasický prášek. Ten sice udělá spoustu pěny, ale je to méně kvalitní nápoj.“
Svého času byla velkým trendem zelená káva. „Jednou někde vyšel článek o tom, že právě ona podporuje hubnutí. Slečny k nám chodily a ptaly se – zelenou kávu máte? A funguje to? Zkusili jsme to a rozbili jsme tři mlýnky, protože zelená káva je jak kámen. Na pultech obchodů se sice tenkrát objevovala jakási mletá zelená káva, ale nechci si ani představovat, co to asi ve skutečnosti bylo: takový zelený prášek, který smrděl jak voda z pračky, ale hlavně že udělal pěnu,“ kroutí hlavou průvodkyně.
Jaká káva chutná jí? „Mám ráda africké kávy, které jsou kyselejší, mají takovou tu ovocnou kyselinku. Kdybych se měla do nějaké země za kávou vypravit, tak rozhodně do Etiopie,“ prozradila. „Mimochodem – není nutné do kvalitní kávy dávat mléko a cukr. Ale když připravujeme pro zákazníky nějakou akci, vždycky tam obojí máme raději připravené. Nejsme ultrapřísní kávoví fanatici, kteří by za takové dochucení zabíjeli pohledem.“
