„Milicionáři řádili jako zběsilí, zvláště aktivní byl takový asi dvoumetrový, pětatřicetiletý až čtyřicetiletý chasník s vizáží surového hovada, který celé to běsnění evidentně řídil a podněcoval. Později na Pastýřské zmlátil přede mnou těhotnou asi třiadvacetiletou ženu, která se tam zřejmě dostala jenom tím, že šla okolo. Na její pláč dlouho nezapomenu.“
Vzpomínka Jana Peše, zveřejněná na obalu knihy novináře a spisovatele Luboše Příhody „Nejdřív tanky, potom pendreky“, připomíná protesty proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Dvacátého prvního srpna 1969 rozbouřily Liberec a vyžádaly si desítky zraněných na obou stranách - jak mezi demonstrujícími lidmi, tak mezi jejich protivníky z řad příslušníků Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí.
Nedávno zesnulý Luboš Příhoda, jehož totalitní režim po roce 1969 na dlouhých 20 let odsunul na okraj společnosti, vydal knihu „Nejdřív tanky, potom pendreky“ před čtyřmi lety. Již v roce 1999 však uveřejnil v krajské MF DNES mimořádně cennou sérii článků o událostech v letech 1968 až 1969.
Luboš Příhoda tehdy uvedl: „Ještě jednou se vzedmula vlna odporu Liberečanů, tentokrát proti Husákovu režimu, o prvním výročí okupace 21. srpna 1969. Tehdy ti, kteří prohlašovali ‚Jsme s vámi‘ (citace z hesla KSČ Jsme s vámi, buďte s námi - pozn. red.), poslali na ty, kteří jim důvěřovali, milicionáře a příslušníky bezpečnosti, vodní děla i obrněné transportéry. V režii státní moci, ovládané komunisty, svištěly v ulicích Liberce pendreky. Češi bili Čechy hlava nehlava.“
Malá občanská válka
V centru Liberce se tehdy odehrávala malá, ale velmi smutná občanská válka. Luboš Příhoda přinesl ve své knize rovněž ideologicky zastřený třídní pohled jednoho z příslušníků ozbrojených složek, zasahujících proti demonstrantům.
První výročí okupace, den, kdy Češi stříleli do vlastních |
Jeho výpověď otiskly českolipské komunistické noviny Nástup 28. srpna 1969: „V době, kdy jsme dojeli do Liberce, byla zde situace již značně kritická, většina příslušníků VB byla zraněna, mnozí byli lékařsky ošetřeni, takže s povděkem přivítali vystřídání v Pražské ulici, kde byla činnost kontrarevolučních živlů nejhorší… Byli jsme pod sprškou kamení,“ tvrdil příslušník bezpečnostních sil.
„Výtržníci po nás stříleli šrouby z praků, ze střech házeli tašky, vytrhávali okna a shazovali je na nás… Na barikádě u Obuvi v Pražské ulici se házely nejen popelnice, ale i prkna z okolních staveb, které výtržníci pomocí nafty zapálili…Teprve po společné akci všech bezpečnostních sil se podařilo s pomocí obrněných vozů tuto paličskou činnost zlikvidovat.“
Pouliční nepokoje propukly v Liberci poté, co lidé chtěli uctít na náměstí před radnicí památku devíti obětí vpádu sovětské armády do města. Okolo poledne narušilo poklidný průběh piety nákladní auto, jehož obsluha všechny květiny naházela na korbu a odvezla, údajně do krematoria. Mezi lidmi se vzedmula vlna rozhořčení a výsledkem se staly jejich střety s policisty a příslušníky Lidových milicí.
Luboš Příhoda před 20 lety v MF DNES upozornil, že komunistická Státní bezpečnost (StB) připravovala již dlouho před 21. srpnem 1969 provokace, jež měly poskytnout důvod pro zásah bezpečnostních složek proti takzvaným kontrarevolučním skupinám.
StB provokovala
„StB zorganizovala asi třicetičlennou skupinu ze svých informátorů a agentů. Měla za úkol vyprovokovat zejména mladé lidi proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti, kteří v ulicích čekali na rozkaz k zásahu,“ připomínal Luboš Příhoda v roce 1999 třicet let staré drama.
„Provokatérům se podařilo nabalit mladé lidi a zahájit pochod z Gottwaldova náměstí Pražskou ulicí k radnici. Někdo, údajně vysoce postavený soudruh, měl mezi demonstranty rozvážet kanystry s benzinem, hole a kamení. V Pražské ulici však neušel bušícím pendrekům, přestože se ho estébáci, kteří se pohybovali v davu, snažili zachraňovat výkřiky - Nechte ho, to je náš!“
Bouřlivých a krvavých protestů v Liberci se před 50 lety účastnil také Miroslav Jeník z Bozkova. Dorazil se dvěma kamarády.
„Na náměstí před libereckou radnici jsme přišli už v době, kdy se tam odehrával boj mezi demonstranty a příslušníky bezpečnostních jednotek, kteří odstranili od pomníku obětem okupace z 21. srpna 1968 květiny a zapálené svíčky,“ uvedl pro MF DNES Jeník.
„Nejhorší byli milicionáři, stříleli do nás světlicemi. Od nás na ně zase lítaly dlažební kostky a lidi po policajtech a milicionářích stříleli prakem skobičkami. Pamatuji si, jak proti nám šly policejní posily s bílými dlouhými obušky. K bezpečnostním jednotkám patřili i vojáci základní služby, ale drželi se stranou. Vybavuju si, jak od světlice chytil filcový závěs v jedné prodejně potravin a hasili jsme ho. Do některých obchodů vnikli rozbitými výlohami zloději. Luboš Dolenský z jedné prodejny vyhnal rabující cikány.“
Dav se chopil dlažebních kostek
Kvůli dokreslení štvanice proti pokusům o odsouzení okupace Československa citoval Luboš Příhoda před 20 lety v MF DNES článek ze severočeských komunistických novin Průboj.
„Dav se chopil vytrhaných dlažebních kostek a materiálu na staveništi a zranil několik příslušníků jednotek Veřejné bezpečnosti. Rozbil několik výkladních skříní, vydrancoval je, vnikl do automatu Dunaj, posilnil se lihovinami, vínem a pivem, začal stavět z parkových laviček a popelnic barikády, vystřeloval z praků kovové matice a jiné předměty, vrhal lahve s hořlavinami a dělobuchy, zranil dalších osmnáct ochránců pořádku,“ popisoval Průboj bitevní vřavu v centru Liberce.
„Protože se situace stávala čím dále tím vážnější a nepomohlo použití chemických prostředků a vodních stříkačů, přikročilo se po půlnoci k závěrečnému a rozhodnému opatření s obrněnými transportéry. Akce k obnově klidu skončila k ránu po druhé hodině. A budiž řečeno s obdivem ke statečnosti, rozvaze a chladnokrevnosti ochránců pořádku bez jediného výstřelu.“
Luboš Příhoda sáhl pro pozoruhodný příměr ve svém popisu, jak ozbrojené složky zlikvidovaly protesty proti okupaci. Milicionáře z českolipské pohotovostní jednotky označil za jakési policejní psy. Což vyplynulo z toho, jak se v tisku chlubili svým zásahem.
„Naši příslušníci se zúčastnili prohledávání okolních zbořenišť, křovin a zahrad, kde byla zjištěna celá řada výtržníků,“ holedbali se milicionáři v článku „Jak tomu bylo v Liberci“ z 28. srpna 1969.
„Mnohé jsme našli v katakombách pod automatem Dunaj, kde vypíjeli uloupené víno. Jeden z výtržníků byl dokonce celý vycpán cigaretami z nedaleké trafiky. Nejmladší z výtržníků byl učeň prvního ročníku, ostatní byli většinou starší kumpáni včetně všelijakých pobudů středních let.“
Následovala masivní novinová kampaň
Surovou honičku na demonstranty, z nichž však většina nepatřila ke kriminálním živlům, ilustruje svědectví jednoho z nich: „Poblíž kina Lípa, když na Gottwaldově náměstí vše už skončilo, nám jedna paní otevřela dveře. Pustila nás dovnitř, abychom se schovali, že prý by nás utloukli.“
O brutálních scénách v ulicích Liberce svědčily oficiální údaje, za nimiž se Luboš Příhoda vypravil do novin Vpřed z 9. září 1969. Stojí v nich: „Bylo zraněno 32 příslušníků Veřejné bezpečnosti, 2 členové Lidových milicí, 2 požárníci a 4 vojáci. Z řad demonstrantů byli čtyři zraněni těžce a jeden lehce.“
Podle Luboše Příhody však přehled zraněných nevystihoval skutečnost. „Řada demonstrantů se z obavy před pronásledováním nedala ošetřit, na druhé straně pak zdravotnický personál údajně odmítal ošetřit pendrekové hrdiny,“ upozornil Příhoda v MF DNES z 21. srpna 1999.
Při protestech policisté zadrželi 129 lidí a sedm z nich odešlo od soudu s několikaměsíčními tresty.
Zasahující policisté a milicionáři se naopak dočkali vyznamenání a ocenění od KSČ a rovněž od státu.
KSČ spustila po potlačení protestů masivní novinovou kampaň, v níž útočila na takzvanou kontrarevoluci. Mimořádné vydání Vpředu z 23. srpna 1969 zveřejnilo spoustu rezolucí, které odsuzovaly demonstranty a oslavovaly zasahující bezpečnostní složky.
V nenávistné atmosféře, jež dusila zbytky snah o obnovu demokracie, prokázal v Liberci občanskou a lidskou statečnost ředitel vědecké a lidové knihovny doktor Libor Mrázek. Redakcím Průboje, rozhlasu a okresních novin poslal ojedinělý dopis.
Komunistický Vpřed ho ocejchoval takto: „V rozporu s fakty nasadil L. Mrázek falešný tón, jakoby organizátory vystoupení protisocialistických sil v Liberci byly orgány Bezpečnosti.“
Čestného doktora Mrázka stála jeho odvaha ředitelské místo.
