Bylo jich pět jako ve slavném Poláčkově humoristickém románu. Ale jeden z nich nakonec zůstal doma a nešel do napínavé akce, která ovšem ani náhodou neskončila tak legračně jako příběhy Petra Bajzy, Edy Kemlinka nebo Zilvara z chudobince.
U soudu totiž skončili dva nejstarší kluci z bozkovské party, která se v srpnu 1969 postarala v Libereckém kraji o jedno z nejkřiklavějších protiokupačních vystoupení. A bez trestů nevyvázli.
Státní bezpečnost ovládaná konzervativním křídlem KSČ jim spočítala, jak velké pozdvižení vyvolali, když v noci z 22. na 23. srpna 1969 vyzdobili turisticky přitažlivý Bozkov protiokupačními nápisy. Po obci navíc věšeli letáky, výzvy a státní vlaječky s černými pruhy.
„Na vysoký smrk vedle kostela jsme pověsili velký československý prapor s černou stuhou,“ vzpomíná Miroslav Balatka. V roce 1969 chodil ještě do základní školy. Na rozdíl od svého kamaráda Zdeňka Hlavy a Josefa Kurfiřta, učně státního podniku Papcel a studenta gymnázia v Semilech. V roce 1970 dostali oba tresty od Aloise Horáčka, předsedy senátu Okresního soudu v Semilech.
Šestnáctiletý Kurfiřt odešel s čtyřměsíční podmínkou a zkušební dobou dlouhou jeden rok. Patnáctiletý Hlava vyvázl s tříměsíční podmínkou a stejně dlouhou zkušební dobou. Miroslav Balatka, Stanislav Hlava a Dalibor Lampa se trestu vyhnuli. V srpnu 1969 patřili ještě mezi žáky bozkovské základní školy, nebylo jim 15 let a podle zákona neodpovídali za trestné činy, z nichž tehdejší policie obvinila jejich starší přátele.
Na učně a studenta dopadl pendrekový zákon
Na Kurfiřta a Zdeňka Hlavu vytáhla Státní bezpečnost nový zákon nazývaný pendrekový. Soudce Horáček je odsoudil za hanobení republiky a jejího představitele a za hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele.
Cesta mezi nepřátele socialistického Československa a celého sovětského komunistického bloku ale nezačala pro kluky z Bozkova až v srpnu 1969.
„U nás ve vesnici neměla komunisty ráda spousta lidí,“ tvrdí Zdeněk Hlava. „Ve volbách v roce 1948 tady komunisti prohráli. Potom v Bozkově rozkulačili hodně sedláků. Můj prastrýc jen tak tak unikl v padesátých letech rozsudku smrti v procesu s takzvanou Zelenou internacionálou. Ale do vězení šel, vrátil se z něj až v roce 1961.“
Na nahánění sedláků do jednotných zemědělských družstev (JZD) doplatili i Balatkovi. „Jako malý jsem se divil, proč máme jen kozy, když na starých fotkách jsem viděl také koně,“ upozorňuje Miroslav Balatka. „Museli jsme je ale v padesátých letech dát do JZD.“
Jednadvacátý srpen 1968, kdy Československo obsadil Sovětský svaz a vojska dalších čtyř zemí Varšavské smlouvy, zasáhl i dětské a chlapecké duše z bozkovské party.
Zbraní klukovské party se stal psací stroj
„Vzpomínám si, jak z nás táta ve tři čtvrtě na pět ráno stahal peřiny a řekl nám, že nás Rusové okupují,“ podotýká Zdeněk Hlava. „Lidi tenkrát brečeli a hrozně se báli války. Přes Bozkov sice ruské tanky nejezdily, ale přelétávala nad námi ruská nákladní letadla Antonov. Dodneška si vybavuju ten rámus na nebi.“
Když se blížilo první výročí potupné invaze vojsk Varšavské smlouvy do jejich vlasti, řekli si kluci z Bozkova, že by měli něco udělat, aby probudili lidi kolem sebe z lhostejnosti a z přijetí okupace jako něčeho, s čím se nedá nic udělat.
„Měli jsme doma psací stroj. Před padesáti lety byly v Bozkově tak tři. Asi v půlce srpna 1969 jsme se rozhodli, že na stroji napíšeme texty a letáky proti okupaci a vyvěsíme státní vlaječky s černými pruhy,“ konstatuje Miroslav Balatka. „A že vyzveme lidi z Bozkova k protestům proti okupaci.“
Na letácích stála například pozvánka na jednu z komedií Leonida Iljiče Brežněva, despotického a bezskrupulózního vůdce Sovětského svazu. Její název zněl „Kontrarevoluční kejkle a pikle v ČSSR aneb Alibaba a 600 000 loupežníků.“ O baletní vložku se v komedii starali zrádci z řad konzervativního křídla KSČ Vasil Bilak, Drahomír Kolder, Alois Indra.
Další leták obsahoval jídelníček Restaurace Ivana Hrozného. V nabídce se nacházely například Dávka ze samopalu, Dvojitá dávka ze samopalu, Prostřelená játra ze samopalu, Brežněvův polibek s mlasknutím, Nakopané zadky Rusů v jablku, Dršťky kolaborantů v těstíčku nebo Okupantská vejce v rosolu.
Bozkovští kluci rozmnožili rovněž protiokupační báseň, kde kromě jiného stálo: „Bloumám po zahrádce, všude bratři s kvérem, Vasil Bilak pěknej zrádce, my však na něj s....m.“
„Hrubě útočili proti Sovětskému svazu“
V trestním oznámení na Kurfiřta a Hlavu stálo, že Balatka, bratři Hlavové, Kurfiřt a Lampa napsali a rozmnožili v bytě u Balatků leták Povídala kráva krávě..., v jehož textu je hrubě útočeno vůči SSSR, zejména vůči čelným představitelům tohoto státu. Další leták se zaměřil na předsedu vesnické organizace KSČ v Bozkově. Kluci ho označili za „zrádce, udavače a kolaboranta“.
V den prvního výročí okupace ale bozkovská parta nemohla ke svému protestu přikročit. „Vesnici hlídali policajti a příslušníci Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti,“ vysvětluje Miroslav Balatka.
„Stáhli se až dvacátého druhého srpna. V noci na dvacátého třetího srpna jsme vyrazili do akce. Trvala asi od jedenácti hodin do dvou hodin po půlnoci.“
Po vyvěšení plakátů a letáků kluci napsali vápnem před bozkovskou sokolovnu třeba: 1938 = 1968, Kolaborantům smrt nebo Husák/Hnusák. „Téže noci pak pověsili na smrk v parku státní vlajku s černým pruhem,“ napsal vyšetřovatel do trestního oznámení.
„S pomocí dlouhého žebříku jsme vlajku dali snad dvacet metrů vysoko, šplhali jsme s ní po větvích,“ poznamenává Zdeněk Hlava. „Když ji chtěli ráno příslušníci Veřejné bezpečnosti sundat, nemohli se na smrk dlouho dostat. My byli totiž mrštní kluci a oni pupkatí chlapi. Napadlo nás naříznout na smrku větve, ale nakonec jsme do toho nešli. Kdyby někdo z policajtů spadnul dolů a něco se mu stalo, šeredně bychom to odnesli.“
Vlajky si všimli turisté
Podle Balatky si vlajky s černým pruhem vedle kostela všimla většina lidí, kteří dopoledne přijeli na návštěvu Bozkovských dolomitových jeskyní. „Kolem kostela nastalo velké srocení lidu a hodně z nich si vlajku se smutečním pruhem fotografovalo,“ dodává Balatka.
Vlajka vlála před domem předsedy místního národního výboru. „Soudruzi mu pak vyčítali, že kontrarevoluční akt proběhl tak blízko od místa, kde bydlel, a že si ničeho nevšiml,“ připomíná Zdeněk Hlava na hlavu postavenou dobu.
Komunistická policie si zpočátku myslela, že Bozkov „vyzdobili“ mladí muži Miroslav Jeník, Lubomír Dolenský a Stanislav Doubek, kteří se netajili svým odporem proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nepokrytě proti invazi vystupovali. V roce 1970 skončili jako protistátní živly ve vězení.
„Právě oni se stali našimi vzory ve chvíli, kdy jsme se rozhodli udělat něco proti okupaci,“ prohlašuje Miroslav Balatka. „Policajty nejdřív vůbec nenapadlo, že by akce mohla být naše práce. Přišli na nás až na konci roku 1969. Dodnes nevíme jak, nejspíš se někdo prokecnul.“
Hlavovi se podařilo utéct, když uviděl přijíždět auto Státní bezpečnosti. Skoro týden se skrýval. „Pamatuji si, jak mě po zatčení vyslýchali kapitáni Tůma a Stříbrný. Tůma řekl, že vedle sedí sovětský kapitán a co by řekl tomu, co jsme v Bozkově provedli. Odpověděl jsem mu, že nic, že tady Rusové nemají co dělat,“ vzpomíná Hlava. „Tůma byl strašně nervózní a uklidnil se teprve, když do sebe nasypal plnou hrst prášků.“
Poradili nám, ať u soudu neodporujeme
Kurfiřt a Hlava stanuli před soudem v březnu 1970, v době, kdy KSČ nastolila protidemokratickou normalizaci a tuhý totalitní režim. „Advokát nám poradil, ať u soudu neodporujeme, což nás zachránilo před vězením,“ tvrdí Hlava.
Soudce Horáček přiznal Kurfiřtovi a Hlavovi polehčující okolnosti - nízký věk, skutečnost, že se k trestným činům doznali, že nedomysleli, že dělali něco špatného a že oba uznali nesprávnost svého jednání.
Když Hlava s Balatkou mluví po 50 letech o okupaci Československa, shodují se v jednom. „Nemělo žádnou cenu, abychom se armádám Varšavské smlouvy vojensky bránili. Američané ani žádná země západní Evropy by nám nepomohli. Stejně jako Anglie a Francie v roce 1938 proti Hitlerovi,“ konstatuje za oba Hlava. „Mocnosti si hrály svoje hry a jako malá země jsme nemohli ovlivnit, co se s námi stane.“
