Příběh trpkého konce obchodního domu z dílny architekta Karla Hubáčka oblétl před devíti lety svět. Ne každý však ví, že dávno před ním v krajské metropoli zbourali jiný obchodní dům téhož jména.
Novorenesanční stavba při břehu řeky Nisy na rohu ulic U Jezu a 1. máje pocházela z roku 1888 a byla dílem architekta Paula Waglera. Roku 1923 tu firma Müller otevřela módní dům.
„Nabízel široký sortiment prakticky veškerých pánských i dámských oděvů včetně nejrůznějších doplňků. Jeho velké prosvětlené výlohy na rohu ulic 1. máje a Jánské okamžitě upoutávaly pozornost návštěvníků přicházejících do města od nádraží,“ uvádějí autoři Knihy o Liberci.
Dole elektro, nahoře bytový textil
Po válce se obchodní dům dočkal přejmenování na Ještěd. Mezi těmi, kdo zde pracovali, byla i Liberečanka Miloslava Kudrnáčová.
„Do Ještědu jsem se dostala díky své sestře, která tam pracovala jako účetní. Nastoupila jsem tam v roce 1968. V přízemí bylo oddělení elektro a nahoře bytový textil a nádobí. V bytovém textilu jsem prodávala,“ vzpomínala Kudrnáčová. „Pamatuju se, že z ulice U Jezu se vjíždělo do skladů a odtamtud se pak zboží vozilo výtahem nahoru.“
Za deset let poté, co Kudrnáčová nastoupila do Ještědu, jej odstřelili.
„Když ho bourali, jeli jsme se na to podívat. Stáli jsme v závětří, v ulici U Besedy,“ řekla bývalá prodavačka.
Za týden po demolici Ještědu na jeho místě položili základní kámen k nové stavbě. Ta tu stojí dodnes a je jí Dům kultury architekta Pavla Vaněčka, otevřený roku 1985.
Po demolici starého obchodního domu na nábřeží Nisy se zakrátko otevřel nový Ještěd, v němž opět našla Miloslava Kudrnáčová práci. Tentokrát nastoupila coby prodavačka v oddělení pánských oděvů.
„V novém Ještědu to bylo lepší, prostory byly větší a zázemí komfortnější,“ porovnala oba obchodní domy.
Poté, co už byla řadu let v důchodu, zbourali v roce 2009 i toto její další pracoviště. „Je zajímavé, že odstřel starého Ještědu se mnou nijak zvlášť nehnul. Ale toho Hubáčkova mi bylo líto. Moc líto,“ svěřila se.
