Na svět přišla v Uherském Hradišti hodinu před půlnocí 29. února 1960. Její maminka jí pak vyprávěla, že kvůli tomu plakala. „Zkoušela je v porodnici přemluvit, aby mi to napsali na 1. března, neuspěla však,“ řekla se smíchem Slabá v rozhovoru pro ČTK.
Ani jako dítěti jí ale nevadilo, že 29. únor je jen jednou za čtyři roky. Narozeniny slavila každoročně. „A víte, koho mně bylo líto, když jsem byla malá holka? Horymíra, který má ten den svátek. Jsem si říkala, to je blbé, že ti Horymírové nemají svátek každý rok,“ uvedla.
Poprvé jí 29. únor trochu chyběl, když jí bylo 15 a 18 let. „Já jsem svým spolužákům a kamarádům všude byla na osmnáctinách a moje osmnáctiny prostě nebyly ten den,“ řekla. Tak vznikl podle ní úpis s kamarády, že s ní její osmnáctiny oslaví za 54 let.
„Mám tam asi 26 podpisů, že až já budu mít osmnáctiny, tak se všichni dostaví a zapaříme,“ řekla Slabá, která proslavila rynoltické nádraží, kde také bydlí.
Zasloužila se tak o to, že v roce 2013 se stalo vítězem celorepublikové ankety o nejhezčí nádraží. Později začala v čekárně půjčovat cestujícím knihy, stejnou tradici zavedla na nádraží v Jablonném v Podještědí, kde je nyní také výpravčí.
Osobně zná jediného člověka narozeného 29. února - Josefa Bazalu, který byl tři roky generálním ředitelem Českých drah od roku 2005. „Vzájemně jsme si posílali přání,“ uvedla. Kuriózní historku si vybavuje, když bylo Bazalovi 50. „Najednou se objevilo, že má narozeniny 1. března. Myslím ale, že to spíš udělal tým kolem něj, aby mu mohli přát,“ řekla.
Na její padesátiny jí zase přednosta z Děčína poslal přání s neexistujícím datem 29.2.2010. „To se mi líbilo, dala jsem to na nástěnku a říkala: A pak, že 29. únor není, pan přednosta má přeci vždycky pravdu,“ řekla se smíchem.
Těžké to mají muži, když chtějí být galantní, jak se to stalo jednomu při jejích 13., resp. 52. narozeninách. „Přišel kolega s kytkou a říká, tak Květo, k těm tvým 17. narozeninám vše nejlepší. A já říkám, ty hulváte, kolik?,“ vylíčila se smíchem. Narozeniny má sice v kalendáři jednu za čtyři roky, vynahrazuje si to ale svátkem. Lidé jí přejí nejen ke Květoslavě, jak má v rodném listě, ale i ke Květě. „Když třeba přinesou i dárky, je trapný říkat: Jejda, já nemám svátek, takže mám dva,“ řekla.
Kolem 29. února v přestupném roce vždy zvala kolegy do divadla. Letos to nechá na pozdější dobu a spojí s oslavami železniční trati z Liberce do Mimoně, na jejíž trase jsou i Rynoltice. Za symbolické považuje ve spojení s touto tratí, že letos uplyne 60 let od jejího narození. „Mně se šedesátiny líbí, protože tato trať bude mít v září 120 let. A ještě jedna výhybkářka, se kterou hodně kamarádím, tak má také šedesátku. Tak jsme říkaly, že tak obě sounáležíme s tou tratí, obě jsme přes 40 roků na této dráze, že když má trať 120 a my, když se sečteme, tak také, takže je to takové hezké,“ dodala.
