Píše se 20. únor 1969, je měsíc po smrti Jana Palacha. V českolipském hotelu Merkur pronáší projev bigotní prosovětsky orientovaný komunista, souputník Klementa Gottwalda Vilém Nový.
Přednese tak šílenou a nesmyslnou lež, že se jí zdráhají uvěřit i ostatní komunisté. Palach se podle poslance Nového stal obětí nepovedeného činu, kdy se měl původně polít hořlavinou způsobující takzvaný studený oheň. Akce osnovaná pravicovými oportunisty se ale prý nezdařila a Palach uhořel.
„Nebyl to žádný sólový čin, bylo to záměrně organizováno, aby pozornost naší veřejnosti byla odvrácena od řešení pozitivních věcí. Aby byly nervy lidí napjaté, aby nedošlo ke konsolidaci,“ uváděl Nový v projevu, který sledovali místní komunisté a početný zástup veřejnosti.
Ta několikrát Nového přerušila pískotem a křikem. Nepomohlo to. Nový dál splétal bizarní teorie, pravděpodobně vypuštěné do světa prostřednictvím StB.
Politik nařkl Zátopka i Kohouta
„Palach odmítl akci provést, až po dlouhém naléhání ostatních se podvolil za předpokladu, že bude dodržen daný slib, že hořlavina, kterou se polije, bude z chemické látky způsobující ‚studený plamen‘, to jest plamen s nízkou výhřevností a minimálním nebezpečím smrtelného popálení. Chemik, který tuto látku připravil, se zaručil, že hořlavina bude tohoto složení. Podle expertizy Kriminálního ústavu hlavní správy Veřejné bezpečnosti z 18. ledna byla chemikálie připravena povrchním způsobem, látky bylo přimíseno poměrně malé množství, a proto hořlavina způsobila smrtelné popáleniny,“ přesvědčoval před padesáti lety komunistický poslanec lidi.
O projevu později informoval tisk, bizarní teorie o „studeném plameni“ se rozšířila do celé republiky.
Vilém NovýOd roku 1921 člen KSČ, během druhé světové války emigroval do Velké Británie. Po návratu v roce 1945 pomáhal budovat KSČ na Ostravsku, rok poté se stal šéfredaktorem Rudého práva. Po Únoru 1948 se spolupodílel na čistkách ve Svazu novinářů, v parlamentu i v politických stranách, stal se poslancem. Od listopadu 1949 do dubna 1953 byl ve vazbě pro podezření ze špionáže, uškodil mu jeho pobyt v Anglii. Téhož roku odsouzen na 7 let vězení, v roce 1954 je podmínečně propuštěn. O osm let později je politicky, právně a občansky rehabilitován, o další rok později i stranicky. Je finančně odškodněn a stává se rektorem vysoké školy politické ÚV KSČ, ze které vycházeli lidé s titulem RSDr. Nový se stal členem ÚV KSČ, byl poslancem za Severočeský kraj, po přeměně Československa ve federativní stát byl Nový poslancem za Českou Lípu. |
Věc měla ale i svou tragickou stránku. Nový v proslovu totiž nařkl několik nevinných lidí, že Palacha k upálení přemluvili. Tvrdil, že k sebevraždě ho přesvědčoval třeba studentský vůdce Lubomír Holeček, olympionik Emil Zátopek, novinář Vladimír Škutina, šachista Luděk Pachman nebo dramatik Pavel Kohout.
Vyjmenovaní lidé, kteří s Palachovým činem neměli nic společného, se pak bránili a Nového žalovali u soudu. Spor prohráli, spolknout museli i hořkou slinu v podobě „obrácení“ Emila Zátopka, který během procesu změnil názor a žalobu stáhl.
„Zvedl ruku Emil Zátopek a k našemu úžasu se omluvil Vilému Novému a prohlásil, že se dotkl cti zasloužilého komunisty, že toho lituje, a prohlásil, že se hlavně stydí za to, že urazil Komunistickou stranu Československa v těžkých hodinách její existence,“ vzpomínal nedávno v Reportérech ČT Pavel Kohout, poslední žijící účastník soudního procesu. Poslanec Nový vyvázl z celé věci nejlépe, i když se pro mnohé stal spíše groteskní figurkou.
„Přestože lidem byl spíš pro smích a nikdo ho nebral vážně, tak mu pár let poté udělili čestné občanství města. Ale i komunisté věděli, že ta jeho teorie je už přespříliš. Později se k tomu už nikdo nevracel. Ostatně, i to čestné občanství mu udělili potají, bez účasti veřejnosti,“ tvrdí českolipský historik Ladislav Smejkal.
Že byl Nový užitečným idiotem, bylo ale zřejmé už dříve. Teorie o „studeném plameni“ nebyla první zjevnou lží, již šířil.
„Ještě před Palachovou smrtí vystoupil Nový na takzvaném Mimoňském aktivu, setkání věrných příznivců Sovětského svazu. Nový tam vystoupil s projevem, v němž se pozastavoval nad tím, proč si idealizujeme Masaryka, když přece nechal třiadvacetkrát střílet do dělníků,“ podotýká Smejkal.
Nový svá slova o „studeném plameni“ nikdy nevzal zpátky, ani se za ně nekál, což zapříčinilo rozpad vztahu s jeho dcerou, známou televizní hlasatelkou Kamilou Moučkovou. Nikdy mu neodpustila. Že něco jako studený plamen neexistuje, přitom bylo jasné už tehdy.
„Metodu studeného ohně dobře znají maximálně tak fakíři. Když vyplivnou tekutinu z úst, vzplane. Konzultoval jsem to s jedním z našich nejznámějších, Petrem Voženílkem. Ten mi potvrdil, že polít se takovou tekutinou a zapálit by vyšlo úplně nastejno, jako polít se benzinem, rozdíl v tom není. Přesto mnozí této teorii věřili,“ zamyslel se Ladislav Smejkal.
Nový získal několik řádů, psal knihy
Samotný poslanec Nový pak upadl v zapomnění, do České Lípy téměř nejezdil. Užíval si postavení, které si svým prosovětským stylem politiky vydobyl.
Za své zásluhy za účast v normalizačním procesu obdržel několik státních vyznamenání – Řád Klementa Gottwalda, Řád republiky, Řád Vítězného února, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu socialismu a další sovětská, bulharská, východoněmecká a mongolská vyznamenání.
Po roce 1976 odešel z politického života, věnoval se publicistice, přednášel na školách. Vyšlo mu několik knih. Zemřel 1. března 1987 v 83 letech a nikdy se tak nedožil konce komunistického režimu, který pomáhal budovat a udržovat. Nikdy ničeho nelitoval.
„Vnímám ho jako veskrze negativní postavu našich dějin. Přitom měl velký talent na psaní, který však propůjčil společenskému zlu,“ dodal historik Smejkal.
V roce 1984 vyšly Nového vzpomínky Život a revoluce, z nichž ukázky byly samostatně vydány v České Lípě. Tam se chválí za svůj postoj v roce 1969. Podle svých slov „přišel, viděl a zvítězil“. Čestné občanství mu zastupitelé odňali v roce 1997.
Stanislav Hamr vzpomínal v Rozstřelu na Jana Palacha (18. 1. 2019)
17. ledna 2019 |
