„Nemáme tolik původního nábytku, těch velkých kusů. Ale čím se Grabštejn může chlubit, jsou drobnosti, které mnohdy na jiných památkách chybí,“ vysvětluje kastelánka hradu Věra Ozogánová, proč se nová expozice zaměřuje na detaily.
Nejpůsobivější jsou předměty z afrických cest Karla Podstatského z Lichtenštejna, manžela poslední majitelky hradu Marie Clam-Gallasové.
Nebyl to poklad, ale krabice na doutníky
„Karel ještě před sňatkem s Marií jezdil na začátku 20. století do Afriky na lovecké výpravy a přivezl si spoustu suvenýrů. Většina toho materiálu skončila na zámku v Telči a my je od nich získali do zápůjčky. Je to třeba kůže ze zebry, na stole je popelník z paznehtu buvola, o kousek dál stojí popelník z nohy slona. Mně osobně se ale nejvíc líbí popelník ze pštrosího vejce, který má na mosazné montáži vyryto jméno Karla Podstatského,“ přibližuje exponáty salonku Ozogánová.
V místnosti se také nachází kredenc, ze které je nyní knihovna, nebo truhlice. „Říkali jsme si, že v ní je poklad, ale jde o krabici na doutníky,“ pokračuje kastelánka.
Novou podobu získaly i ložnice a kuchyně pana nadlesního. „Správa lesů vyžadovala kumšt, dostatečný počet zaměstnanců a pečlivou správu. To je důvod, proč lesní zaměstnanci byli dost vážení. A úřad vrchního nadlesního byl jeden z nejvyšších,“ vysvětluje kastelánka. Návštěvníci tu spatří postel, skříň, hygienické zázemí, ale i grafiky, obrázky nebo knížky.
Návrat rodového muzea
Na Grabštejn se také po dlouhých 70 letech vrátilo rodové muzeum. To tu Clam-Gallasové zpřístupnili roku 1934, ale následně o celý hrad kvůli Benešovým dekretům přišli.
„Muzeum bylo původně ve třech místnostech, kousek dál od současného umístění. My si museli vystačit s jednou místností. Moc se toho sice nedochovalo, ale my jsme z toho vytěžili maximum. Získali jsme například soubor rodových krajek z 18. a 19. století nebo kování ze starých dveří,“ pokračuje Ozogánová.
Ke kování se navíc váže pozoruhodný příběh. „Jednoho dne nám je přinesl člověk z druhého konce republiky. Jeho tatínek byl na Grabštejně na vojně a nařídili mu pálit staré dveře. On byl kovář a nemohl si dívat na to, jak by to kování přišlo vniveč, tak zachránil, co se dalo,“ dodává kastelánka a upozorňuje, že všechny nové prostory jsou součástí základního prohlídkového okruhu.
