Do plotu dlouhého více než 42 kilometrů nechal vsadit přes jedenáct tisíc žulových sloupků. Několik tisíc z nich však zmizelo pod rukama zlodějů, některé leží v lese rozbité.
„V současné době zjišťujeme, kolik sloupků ve střední a západní části Jizerských hor zůstalo. Skončíme ještě letos. Spolupracuje s kolegy z Národního památkového ústavu v Liberci,“ říká Markéta Kavková z krajského ředitelství Lesů České republiky v Liberci. „Naším cílem je, aby se Clam-Gallasovská obora dostala mezi národní kulturní památky.“
Obora ohraničovala les o rozloze více než 55 kilometrů čtverečných a vznikla v letech 1848 až 1852. „V roce 1914 v ní napočítali pět set kusů jelení a srnčí zvěře, daňků a divočáků,“ tvrdí Libor Dostál, zástupce ředitele Lesů ČR v Libereckém kraji.
„Clam-Gallasové oboru založili z několika důvodů. Chovali v ní vysokou zvěř na maso. Když chtěl hrabě k večeři jelení pečínku, ráno poslal do obory lovčího a nemusel se bát, že by nic nestřelil. Clam-Gallasové se chtěli také chlubit mezi ostatní šlechtou a zvát ji na hony. Mohli navíc v oboře udržet nejlepší trofejní jeleny a nebát se, že se přestěhují na panství jejich sousedů.“
Vybudování ohrady vyšlo na 21 500 zlatých
Franz Clam-Gallas dokonce postavil v revíru Fojtka na přelomu 19. a 20. století past na odchyt zvěře. Potom ji převážel na velkopanské štvanice až k Pardubicím.
Podle Dostála stálo vybudování obory bezmála 21 500 zlatých, což v přepočtu na současnou měnu odpovídá přibližně sto milionům korun. Do obory vedlo 53 velkých bran a 51 vrátek a čtyři jelení skoky. Divoká zvěř se po nich dostala do obory, kde našla dostatek potravy. Ale zpátky už pro ni cesta nevedla.
Nejzachovalejší jelení skok se ukrývá nedaleko od Farské louky u Raspenavy. Clam-Gallasové přišli o své panství a také o oboru po první světové válce. Obora zanikla a lidé z ní brali sloupky, umístěné hlavně u cest.
„Bohužel se sloupky ztrácejí i nyní,“ říká René Bělohradský, který společně s Kavkovou mapuje oboru. „Někteří zloději jsou schopni přijet ke sloupku traktorem a sloupek ze země vytrhnout a naložit. Často ho přitom zlomí nebo poškodí. Na některé poničené sloupky dopadly stromy vyvrácené při větrných kalamitách.“
Více než dva a půl tisíce sloupků za den
„K historii obory se neodmyslitelně váže kříž, vztyčený v místech, kde na hraběte Franze střílel pytlák Josef Pörner, přezdívaný Kropp-Seff,“ uvádí Bělohradský.
Lesníci a Bělohradský nejsou prvními, kdo oboru zkoumá. V druhé polovině 80. let minulého století se vydali po jejích stopách turisté z TJ Jiskra Tanvald. „Začali jsme v roce 1987 v Oldřichově v Hájích. Sloupky jsme hledali celý rok,“ prohlašuje jeden z pamětníků Josef Kuna.
„Prodírali jsme se houštinami a ostružiním, brodili se mokřinami. Během prvního dne jsme prošli dvanáct kilometrů někdejšího oplocení a napočítali jsme více než dva tisíce pět set sloupků.“
Tanvaldští turisté při pátrání po oboře spatřili mezi Kamenicí a Blatným potokem sloupky vyvrácené jedním směrem.
„Bylo to jak po pádu Tunguzského meteoritu,“ vzpomíná Kuna. „Ale šlo zřejmě o pozůstatek těžby dřeva a bezohledné použití techniky. Na našich výpravách nikdy nechyběl výtvarník a rytec skla Miroslav Valenta. Kreslil pro nás roztodivné tvary patníků a detaily vrat do obory.“
Z více než jedenácti tisíc původních sloupků nalezla tanvaldská expedice 8 458.
„Myslím, že zachovalých sloupků zbývá teď v lesích méně než před třiceti lety,“ dodává Kuna.
Dodnes si pamatuje zážitek z Kateřinek, kde turisté vkročili za sloupky na soukromý pozemek.
„Vyjel na nás chalupář, co tam děláme a proč jeho sloupky počítáme. Vymysleli jsme si, že sloupky počítáme pro hraběte Clam-Gallase a chalupáře jsme pěkně vystrašili.“
