Jizerské hory změnili v místo oplývající jeleny, daňky a srnci v polovině minulého století jejich majitelé - Clam-Gallasové. Chtěli pohodlně lovit, ale nepřáli si, aby jim zvěř utíkala k sousedům. A také před ní chtěli chránit sady a pole svých poddaných.
A tak vytvořili dílo, které nemá široko daleko obdoby: oboru o rozloze 55 kilometrů čtverečných, která měla „v pase“ 42 kilometrů. Ohraničili ji dřevěným plotem zavěšeným na 11 800 žulových sloupcích.
„Za den ji neobejdete, protože vede po kopcích a špatně prostupných lesích, ale je to něco úžasného,“ říká René Bělohradský, který už od roku 2004 oboru mapuje.
O zbytky obory však nyní začínají projevovat zájem zloději (informovali jsme zde ), a tak památkáři usilují o to, aby se stala kulturní památkou. „Pokud by byla obora památkově chráněná, měli bychom páky na ty, kteří sloupky ničí, ale teď to můžeme maximálně nahlásit majiteli - Lesům České republiky,“ posteskla si liberecká památkářka Renata Tišerová.
Jeden z posledních případů krádeže nyní prověřuje jablonecká policie. Sloupky se totiž objevily u jednoho z penzionů v Bedřichově. Podle Tišerové nemůže jít o mýlku, žulové hranoly jsou velmi specifické.
„Jsou různě křivé a hrubě otesané, na straně mají speciální prohlubeň na zaklesnutí pole. To nikde jinde nenajdete,“ dodává památkářka. Spolu s ní se o záchranu zbytků obory zasazuje také Bělohradský.
„Jako kluci jsme se toulali po Jizerkách a několikrát narazili na malebné řady kamenných sloupků - v lese i na loukách, u vesnic. Každý sloupek byl jiný a přece byly všechny tak typické, že bylo jasné, že patří k sobě. Zajímal jsem se o to a dozvěděl se, že patří k lesní oboře, kterou postavili Clam-Gallasové. A pak jsme objevili i další jelení skoky, o kterých se moc nevědělo. Jsou to důmyslné jednosměrné přechody pro zvěř - do obory se dostala, ale zpět už ne,“ upřesňuje.
Pytlácký příběh z jizerskohorské oboryRozcestí s mohutným dvojitým bukem v lesích pod Holubníkem zdobí kovový křížek s ukřižovaným Kristem. Příběh, který se k němu váže, má vztah právě ke Clam-Gallasovské oboře. Připomíná událost z neděle 5. května 1878. Tehdy si mladý hrabě František Clam-Gallas vyšel s lesníkem Kluchem na tetřevy. Najednou se před ním objevil pes a za ním muž s puškou. Na majitele obory mířil a cosi volal. První se vzpamatoval hajný a zakřičel: „Pytláci, pan hrabě nechť se kryje.“ Hrabě uskočil za buk, ale ten byl tehdy podstatně štíhlejší a nekryl ho úplně. Lesník vysypal do útočníka obě hlavně broků na tetřevy. Pytlák se zhroutil a hrabě poslal na Novou Louku pro pomoc. Je možné, že pak pokračoval dál za tetřevy. Služebníci, kteří na místo přiběhli, ale pytláka nenašli. Četníci vypátrali, že onen neznámý je Josef Pörner z Desné, známý jako Volatej Pepek - v němčině Krop-Seff. Za útok na hraběte si odseděl 15 měsíců natvrdo. V místě setkání nechal hrabě vztyčit křížek. Dodatečně se zjistilo, že Pörner velel bandě pěti pytláků a že má prsty ve vraždě statkáře Václava Porsche. Tu připomíná zase jiný pomníček. |
Ohradu stavěli v letech 1848 až 1852 a sloužila také jako zásobárna zvěře pro panské štvanice, například v Pardubicích. Šlechta zřídila u Fojtky i speciální past na odchyt zvěře, obehnanou vysokým plotem. Zvířata sem lákalo deset plných krmelců. Když jich bylo dost, vrata do klece se uzavřela.
Po lovu nebo před ním se mohlo panstvo občerstvit v některém ze dvou loveckých zámečků - na Smědavě a na Nové Louce. Ten první vyhořel, ale ten druhý sloužil za totality dlouhá léta lesní správě a dnes je jednou z nejoblíbenějších zastávek turistů.
„Velká obora není jediná, časem k ní přibyla ještě menší kolem Oldřichovského Špičáku a Dračího kamene. Styl je ale stejný,“ popisuje Bělohradský. Při stavbě odvedli největší dílo kameníci. Ti materiál těžili přímo tam, kde ji vyměřovali. Dodnes jsou patrná místa, kde kámen lámali a upravovali.
Sloupky a zídky, jediné pozůstatky obory
„Kde byl kvalitní materiál a bylo ho dost, zřídili přímo kamenickou dílnu. Jako třeba kousek od Raspenavy. Jsou v ní dokonce ještě nepoužité hotové sloupky. Místo vypadá tak živě, že by mě nepřekvapilo, kdyby na nich odpočívali muži v plátěných kalhotách a kazajkách a vyprávěli si jizerskohorskou němčinou,“ upřesňuje Bělohradský.
Sloupky měly do výšky od půldruhého do dvou metrů a tloušťku kolem 20 až 25 centimetrů. „Jeden vážil kolem tří metráků a když vezmeme, kam všude je dávali a vozili, musela to být neuvěřitelná dřina,“ míní Bělohradský.
Lidé kradli zbytky obory jako materiál do plotů
Právě sloupky a kamenné zídky o výšce asi dvou a délce pěti metrů - jelení skoky - je to jediné, co po oboře zbylo, protože dřevěná pole vyhnila.
„Bohužel, už za socialismu platilo, že všechno patří všem, a tak lidé sloupky kradli a používali jako stavební materiál a do plotů,“ poznamenává Bělohradský. Spolu s libereckými památkáři a Lesy ČR chce tedy nyní zachránit alespoň to, co z obory zbylo. Pro jsou i lesáci, kteří nedávný případ předali policii.
„Byli bychom špatným správcem majetku, kdybychom to neudělali. Obora je unikátním krajinným prvkem, navíc na pozemku státních lesů, a má svoji historickou hodnotu,“ říká šéf krajské správy Lesů České republiky Ludvík Řičář.
Podle něj někde lidé sloupky použili rozumně. Třeba tam, kde obora tvoří hranici se soukromým pozemkem. „To nám nevadí,“ dodává Řičář.
