Lukáši Mensovi zbývají z původního šestiletého trestu za drogové delikty ještě tři roky. Ví ale, že mu díky šanci třídit poštovní balíčky utečou rychleji, než první půlka jeho pobytu za mřížemi. Věznice díky spolupráci s Českou poštou nechává pracovat dvaadvacítku odsouzených sedm hodin denně v nově zbudované třídírně uvnitř areálu.
„Když budou vězni práci odvádět kvalitně, promítne se to do jejich hodnocení, což je podklad pro budoucí podmíněné propuštění. Pošta garantovala, že po propuštění vězně ráda zaměstná, jejich šance dostat se z vězení dřív, se tak ještě zvyšuje,“ tvrdí generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.
Jednačtyřicetiletý Lukáš Mensa tomu věří. Doma na něj čeká manželka a syn, přál by si ho vidět vyrůstat. Svých činů, za které byl odsouzen, lituje.
„Myslím, že vězení vás buď utvrdí v tom špatném, a nebo vás napraví. Já se cítím napraven, chci už žít normálně a dělat zase zámečníka, jako dřív,“ zamýšlí se trestanec.
Lupiči, vrazi a násilníci
Vězni najatí na práci v třídírně patří do skupiny těch, které nelze zaměstnat mimo věznici.
„Je to práce určená těm, kteří představují bezpečnostní riziko, jsou tedy nebezpeční, anebo mají dlouhé tresty. Na práci ven bychom je nemohli pustit,“ vysvětluje ředitel Dohnal. Jde o muže odsouzené za loupeže, vraždy, násilné trestné činy nebo výrobu drog.
„Ze všeho nejvíc se těším, až o nové práci povím rodině. Ještě jsem jim to neřekl, jezdit za mnou smějí jen jednou měsíčně,“ špitne vězeň Mensa, zatímco z velkých pytlů vyndává balíčky a podle poštovních směrovacích čísel je třídí do jiných pytlů.
Ty přicházejí do strážské věznice poměrně složitou cestou. Jde o objednávky z čínských e-shopů, které jsou v Česku nesmírně populární, neboť díky výjimce nemusejí platit DPH a nabízejí často poštovné zdarma. Jde například o dobře známý AliExpress.
„Zásilky přiletí letadlem do Prahy, odtud putují na sběrný přepravní uzel v Malešicích, odtud denně 160 pytlů kamionem do Stráže pod Ralskem. Po roztřídění se pytle vezou zpět do Malešic, odkud už zásilky míří na jednotlivá poštovní depa,“ popsal cestu balíčků Marek Kryl z České pošty.
Na ruku dostanou jen 800 korun
Může být tento složitý systém ekonomicky efektivní? Zdá se, že ano. Pošta totiž každému vězni platí měsíčně jen 5 500 korun, tedy částku, za kterou nelze klasického zaměstnance sehnat.
Celou částku si vězni nechat nesmějí. Část se jim ukládá ve formě spoření, část je na hrazení škod vzniklých jejich trestnou činností a část si nechává věznice jako příspěvek na pobyt za mřížemi. Plně vytížený vězeň dostane „na ruku“ jen asi 800 korun měsíčně. Může je utratit ve vězeňské kantýně a nebo je třeba posílat rodině.
Třebaže jsou zásilky zabalené, věznice má přehled, co v nich je. To kvůli tomu, aby odhalila případný kontraband. Každý pytel s balíčky projede speciálním rentgenem jako na letišti.
„Celní správa si už na letišti odfiltruje mobilní telefony a dražší elektroniku a nám posílají ty menší zásilky. Takže my tady máme hlavně zásilky, ve kterých leží třeba vibrátory, drobná bižuterie, nabíječky a kryty na telefon,“ shrnuje vězeňský strážný Jiří Černý.
Obavu z toho, že by některý vězeň zneužil třídírny k tomu, aby si do vězení nechal poslat třeba zbraň nebo drogy, věznice nemá.
„Máme tu pouze zásilky ze zahraničí, nedá se tedy předpokládat, že si sem někdo z Číny nechá něco poslat. Z celého objemu České pošty sem jde naprosté minimum. A i kdyby to někdo zkusil, máme tu rentgen, bezpečnostní kamery a každý vězeň prochází po práci osobní prohlídkou,“ zdůrazňuje ředitel věznice Ladislav Blahník.
V budoucnu chce počet vězňů pracujících v třídírně ještě zdvojnásobit o odpolední směnu.
