Profesionální řidiči autobusů stárnou, hrozí jejich akutní nedostatek. Na...

Profesionální řidiči autobusů stárnou, hrozí jejich akutní nedostatek. Na snímku Arnošt Rulf, který jezdí pro BusLine přes patnáct let. | foto: Vítězslav Rasl

Řidiči autobusů stárnou. Snižte věkovou hranici, požaduje BusLine

  • 27
Autobusový dopravce BusLine apeluje na stát, aby snížil věkovou hranici pro řízení autobusu. Navíc by rád, aby si řidičák mohli žáci na některé z odborných škol udělat zdarma stejně jako třeba na traktor. Mohlo by to vyřešit stárnutí řidičů autobusů a jejich blížící se kritický nedostatek.

Autobusoví dopravci varují: pokud nezasáhne stát, v blízké budoucnosti hrozí, že se stovky tisíc lidí využívající hromadnou přepravu nedostanou do práce nebo škol. Jednoduše je tam nebude mít kdo dovézt.

Důvodem je kriticky stoupající průměrný věk profesionálních řidičů. K tomu mnohé brzy čeká odchod do penze a mladá krev se příliš do oboru nehrne. Jeden z největších autobusových dopravců v zemi — semilský BusLine — přichází s řešením.

Podle něj by situaci částečně napravilo, kdyby řídit autobus směli zájemci již od osmnácti let. A pomoci by mohlo i to, pokud by si řidičské oprávnění na autobus směli mladí lidé udělat zdarma na odborných školách, jako tomu je třeba s řidičskými průkazy na nákladní vozy nebo traktory.

Momentálně musí být řidič autobusu starší 24 let a mít řidičský průkaz skupiny D. Autobus ovšem může za určitých podmínek řídit i v nižším věku. Tady však zákon nařizuje různá omezení.

Od 21 let je sice možné získat „déčko“, ale jeho držitel může jet pouze linkovou osobní dopravu s trasou do padesáti kilometrů, popřípadě řídit bez omezení, ovšem musí vlastnit průkaz profesní způsobilosti a být zaškolen v rozsahu 280 hodin. Od 23 let pak do autobusu za stejných podmínek taktéž může usednout, avšak jen v případě, že má za sebou základní stočtyřicetihodinové školení. V praxi to tak znamená, že hotový řidič autobusu je tedy spíše ve 24 letech.

Odcházející řidiče nemá kdo nahradit

Vladimíra Vyhnisová, pověřená řízením dopravní skupiny BusLine, říká, že v minulosti se většina profesionálních řidičů rekrutovala z řad absolventů vojenské základní služby. Tato možnost zmizela s jejím zrušením v roce 2004. Tím se podle ní vysvětluje průměrný věk dnešních řidičů autobusů, kteří pomalu odcházejí do důchodu a není je kým nahradit. Apeluje proto na státní školský systém.

Řidič autobusu měl přes tři promile. Po ránu si dal litr tvrdého alkoholu

„Přestože řidič autobusu je společensky jedno z nejdůležitějších povolání, české školství nevygeneruje ani jednoho. Potřebnou kvalifikaci si takový zájemce musí zaplatit sám, případně mu ji musí poskytnout zaměstnavatel. Cílem školství zdarma, respektive za peníze daňových poplatníků, by mělo být zajištění zásadních služeb nutných pro fungování státu. Řidič autobusu mezi ně ale zřejmě nepatří. Samozřejmě platíme studia lékařům, učitelům, ekonomům, ale z hlediska veřejného rozpočtu je důležitější než ten, kdo lidi ráno doveze do práce, například i kulturní antropolog, taneční vědec či latinský filolog,“ domnívá se Vladimíra Vyhnisová.

Ta doplnila, že v BusLine je aktuálně přes třicet procent řidičů, kteří brzy půjdou do penze. „O něco lepší je situace v Pardubickém kraji, kde je průměrný věk řidičů o něco nižší než ve zbytku oblastí obsluhovaných BusLine. Průměrný věk našich řidičů je přes čtyřicet osm let,“ doplňuje Vyhnisová.

Autobusy značky Iveco Crossway již cestující z některých linek znají. Jde o...

Ta si myslí, že částečným řešením je, aby si mladí zájemci o profesi řidiče autobusu mohli řidičák udělat již na škole, a to v osmnácti letech. „Autobus lze řídit až od věkové hranice dvaceti čtyř let, a to jsou již řidiči dávno mimo školský systém. ‚Déčko‘ a profesní průkaz si tak musí zájemci zaplatit ze svého nebo náklady převezme budoucí zaměstnavatel. To je již ale samozřejmě cesta velice zdlouhavá a drahá a většina absolventů relevantních učebních oborů či středních škol si mezitím najde úplně jiné pracovní uplatnění. Problém s řidiči autobusu je tedy vytvořen samotným školským systémem. I proto nyní stoupá tlak na snížení věkové hranice řidiče autobusů z dvaceti čtyř na osmnáct let,“ popisuje Vyhnisová a je přesvědčena, že situace je již dlouhodobě neúnosná.

„Většina velkých dopravců již výpadkům spojů kvůli nedostatku řidičů čelila. Zpravidla šlo zatím o souběh nepříznivých okolností, jako byly covidové karantény, rozjezd nových oblastí či masové respirační onemocnění. Avšak pokud nepomůže ráznými opatřeními stát, dají se čekat výpadky větší a častější s tím, jak budou řidiči opravdu odcházet do důchodu. Samotní dopravci změnit situaci nemohou,“ myslí si.

Omezování provozu autobusových linek

Na snížení věku pro řízení autobusu apeluje také Česká asociace organizátorů veřejné dopravy (ČAOVD). „Uvědomujeme si ale, že řídit autobus plný lidí je mnohem zodpovědnější a náročnější než osobní auto. Proto musí být snížení věkové hranice podmíněno například omezením řídit autobusy, které nebudou delší než dvanáct metrů, nebudou jezdit na linkách delších než padesát kilometrů nebo u nich bude omezen počet odpracovaných hodin,“ říká Petr Tomčík, místopředseda ČAOVD.

„Průměrný věk řidičů autobusů se neustále zvyšuje a reálně hrozí, že po odchodu starších řidičů do důchodu bude nutné začít výrazněji omezovat provoz autobusových linek, protože je už nebude mít kdo řídit. Ostatně už nyní k tomu v některých oblastech dochází a bez systémového řešení v tomto ohledu nesvítá naděje do budoucna.“

Češi by měli zvolnit, jinde jsou ohleduplnější, říká oceněný řidič autobusu

Například předseda představenstva Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou Michal Zděnek loni v létě v rozhovoru pro MF DNES uvedl, že vážná situace může eskalovat během pěti let.

„Projekce je hrozně jednoduchá. Když se podíváme, kolik lidí nám bude v budoucnu odcházet do penze, tak to se projeví v horizontu pěti let. Za pět let bude mít výrazná část našich řidičů nárok na odchod do důchodu a pokud nezajistíme nové, bude to palčivý problém. Průměrný věk našeho řidiče autobusu je dnes 49 let, u tramvaje pak 46 let. Ale celé je to problém napříč dopravním sektorem, nejenom u MHD a nejenom v Česku, ale i v Evropě. Zasažena je i meziměstská doprava, dálková, kamionová a tak dále,“ sdělil loni Zděnek.

Mladí více chybují

MF DNES oslovila s prosbou o reakci ministerstva školství a dopravy. Zareagovala obě.

„Úprava dané věkové hranice, ale stejně tak posouzení, zda by měla být upravena, je zcela mimo kompetenci našeho ministerstva. Za ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy můžeme pouze uvést, že oborů středního vzdělávání, jejichž součástí je i získání řidičského oprávnění a absolventi jsou tak schopni vykonávat pozici řidič motorových vozidel, je hned několik. Jedná se například o obory Mechanik opravář pro silniční motorová vozidla, Opravář zemědělských strojů, Strojník silničních vozů. V oborech s maturitou je to pak například obor Dopravní prostředky, Autotronik či Mechanizace a služby,“ odpovídá ředitelka tiskového odboru ministerstva Lubomíra Černá.

Jsem řidičem autobusu pražské MHD, lidé mě nepoznávají, říká Václav Kopta

Mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka je konkrétnější a uvádí, že si je resort problému se stárnutím řidičů vědom.

„Na jednu stranu víme, že je potřeba zajistit v České republice dopravní obslužnost, mimo jiné i autobusy. Rozumíme i snaze získat mladé lidi pro dráhu profesionálního řidiče autobusu hned po škole. Jednou z cest, jak dostat mladé za volant autobusu, jistě může být i snížení věkové hranice. Pro představu, je ale pouze 27 řidičů v zemi, kterým je 21 let a mají řidičské oprávnění na autobusy. Tudíž je otázka, jak moc by vyřešilo snížení věku na 18 let nedostatek řidičů u nás,“ sděluje Jemelka.

Podle ministerstva jsou ale začínající řidiči statisticky ti nejrizikovější z pohledu smrtelných dopravních nehod. „Je faktem, že takto mladí řidiči navíc nemohou mít dostatek zkušeností z reálného provozu. Navíc, práce řidiče autobusu je velmi zodpovědná a namáhavá. Pouhé snížení věkové hranice tedy situaci nevyřeší; pokud by se k ní přistoupilo, musí jít ruku v ruce s dalšími opatřeními. I například v soukromém sektoru, a to zlepšováním pracovních a mzdových podmínek a tím dosáhnout větší atraktivity tohoto povolání,“ doplňuje František Jemelka.