„Jsme teď v nejhorší situaci za poslední rok. Lidé se k nám s covidem dostanou často velmi pozdě. Bohužel, někteří praktičtí lékaři stále fungují jen přes mobil nebo předepíší neúčinná antibiotika,“ říká primář infekčního oddělení Krajské nemocnice Liberec Adam Vitouš.
Loni v dubnu jste přesně odhadl, že to nejhorší s covidem nás čeká tuto zimu. Tušil jste, že to bude v takové míře?
Na jaře se nás výrazné problémy s covidem skutečně netýkaly. Tehdy se aplikoval lockdown, a přitom jsme měli několik málo případů. A i z toho mála se udělalo mediální drama. Proto ani jarní vlnu nazývat první vlnou v kontextu dnešních čísel nejde. Virus se tu tehdy prakticky nešířil. Ovšem začátek podzimu už byl něco zcela jiného. V listopadu jsme zažili také to, co jsme zažít nechtěli. Ale nepoučili jsem se ani v listopadu, ani v druhé vlně na začátku února. Teď tu máme vůbec nejhorší situaci za celý rok, a to jsme teprve na začátku kritických čtrnácti dnů.
Zlepší se to s nástupem jara a teplejších dní?
Zatím se ukazuje, že opatření, která zavádí vláda, situaci nezlepšují. Takže musí přijít počasí, aby to zastavilo. Čím dřív se oteplí, tím lépe pro nás. Počasí má vliv na všechny infekce, které se šíří kapénkovou cestou. Kapénky se v době, kdy je horko a sluníčko, přenášejí hůř než v současném počasí.
Jak to teď vypadá u vás na oddělení, potažmo v celé nemocnici?
Ze všech našich akutních lůžek máme 25 procent vyčleněných pouze pro pacienty s covidem. To znamená, že o 25 procent odkládáme akutní péči. Máme také víc práce ve smyslu odborného dohledu a řízení pacientů. S denní péčí a vizitami nám pomáhají lékaři a sestry s jinou odborností, protože tolik personálu pro osm covidových oddělení nemáme. Kdo se dřív staral o chirurgické pacienty, stará se teď o pacienty s covidem, to samé platí pro rehabilitaci, plicní, neurologii, kardiologii. Před rokem jsme také netušili, že budeme denně dělat přes tisíc PCR vyšetření. Na začátku naše laboratoř měla strop tři sta vyšetření. Teď dělají 1-2 tisíce a už to berou jako normu. Všechno trvá už moc dlouho a přetížené segmenty nemocnice začínají být víc než unavené. Navíc očkování iniciálně musely organizovat také nemocnice, zase stejní lidé. V médiích se politici prsí, jak očkování zajistili, ale všechno je na nemocnicích. Lidé to tu dělají přes čas, po večerech, nad rámec svojí práce. Patří jim za to obdiv a dík, bez nich by to nešlo.
Teď se tu šíří britská mutace. Platí stále, že zdravotní stav po nakažení by se měl lepšit po pěti dnech, nebo to mutace změnila?
Stále je rozhodující pátý den. Je to i limitní den pro použití léku Remdesivir. Jestliže přijdou lidé až desátý den, už jim neumíme účinně pomoci žádným lékem, který by virus zastavil. Existují pak léky, které ovlivňují imunitní systém, a dává se kyslík, ale to už nejsou přímo působící léky na covid. To už se snažíme podpůrně zachránit, co se zachránit dá. A mnohdy také nedá.
V jakém stavu se k vám teď pacienti dostávají? Na podzim jste říkal, že často velmi pozdě.
To se, bohužel, moc nezměnilo. Řada praktických lékařů stále funguje jen přes telefon a někteří z nich si pořád ještě nevšimli, že je tady covid. Říkají lidem, že mají chřipku. Neříkám, že to dělají všichni praktici, ale děje se to. Setkáváme se s pacienty, kteří jsou primárně nedobře ošetřeni. A spojuje je téměř shodně to, že jim praktik řekne, ať zůstanou doma a maximálně jim naordinuje přes e-recept antibiotika nebo si koupí na internetu léky, které nefungují. Přičemž antibiotika na virus samozřejmě nepomáhají, stejně jako je nefunkční například isoprinosin. Ale pacient si myslí, že dostal lék, který mu pomůže, a zkouší se tak vyléčit další tři čtyři dny. Než se začne doopravdy dusit a přijede ve stavu, kdy už je na všechno pozdě.
Teď se spustilo očkování, byť mnohým přijde, že se očkuje pomalu a systém vázne. Je to tak?
Kdybychom se měli srovnávat s Izraelem, tak neobstojíme. Ale v tom je víc faktorů. Tak jak umí náš stát věci v uvozovkách zjednodušit, tak udělal „jednoduché“ i očkování. Jedno píchnutí do ramene zaznamenáváme do čtyř různých systémů. Když si pak data vytáhne někdo ze systému, ve kterém ještě není všechno zapsáno, tak řekne, že očkujeme pomalu a že máme na skladu 30 procent vakcín. Třeba z kraje přišla data, že máme naočkováno 67 procent vakcín. A přitom v reálu to bylo 94. Ty systémy mají mnoho chyb. My naočkujeme vše, co dostaneme. Dodávky chodí v týdenních intervalech. Kdybychom dostali víc vakcín, bude víc očkovaných. Další paradox je, že Praha dostala třetinu všech vakcín. Milion obyvatel dostalo třetinu toho, co deset milionů. Takže Praha má pak jiná čísla a množí se fámy, jak se tam vakcína pokoutně prodává. Rozjezd očkování nebyl jednoduchý. Všichni věděli, že vakcíny přijdou, ale nikdo neuměl říct kdy a v jakém množství. Většina západních zemí už měla objednávkové systémy a všechno předem přichystané, zatímco u nás se začalo programovat v době, kdy už byl kamion s vakcínami na cestě. A výsledkem je objednávkový systém, který pro seniory není úplně šťastný. Myslím, že tak 20-30 procent seniorů 80+ se přes ten systém vůbec nedostalo, i když o očkování měli zájem.
Aktuálně jsou u nás schválené tři vakcíny. Předpokládám, že z medicínského hlediska je jedno, kterou dostanu?
Průběžná data zatím ukazují, že všechny tři vakcíny, tedy Pfizer, Moderna i AstraZeneca se dají považovat za rovnocenné. Rozhodně bych zatím nešel do vakcín, které nejsou registrované v EU. Ať už je bude prosazovat prezident nebo kdokoliv jiný. Protože to je postup silně nestandardní, který nepatří do demokratického státu. Až se ty vakcíny schválí, tak pak není problém. Ale dělat něco mimo studie je i z odborného hlediska špatně.
Vláda teď znovu obnovila zastavený výzkum na české vakcíně. S odůvodněním, že vir mutuje a je třeba se na mutace připravit. Co tomu říkáte?
Jediné, co může mutace zastavit, je nedat mutantovi prostor množit se v tolika lidech. To je čistě matematická záležitost. Když má vir k dispozici miliony lidí a miliardy kopií, tak matematicky pak někde vznikne chyba a objeví se mutace. Když nemocných bude méně, tak nebudou vznikat ani mutace. U britské varianty je navíc zajímavé to, že zmizel „typický“ příznak ztráty čichu. V minulosti to vedlo k diagnóze u řady mladších lidí, kteří ztratili jen čich a jinak neměli větší potíže. Dnes se to u nich nepozná.
Hledá se i účinný lék?
Antivirotika se testují, výzkum probíhá, ale vývoj léků trvá roky. U vakcín to bylo rychlejší, protože se předplatila výroba dřív, než se rozeběhla. Nové, slibné léky pro nejbližší dobu nejsou. Teď se sice objevují monoklonální protilátky, ale to není léčivo v užším slova smyslu. To je protilátka, která zablokuje vstup viru do buňky. Funguje tedy jen v prvních dnech po nakažení, kdy většina lidí ani neví, že má covid.
Velké diskuze se vedou kolem nezavřených velkých podniků a továren. Místo toho se v nich má povinně testovat. Pomůže to?
S covidem žijeme už rok a 90 procent času se věnuje systému testování. Pořád slyšíme, jak se testuje málo, že se má přidat. Pak se občas zjistí, kdo má z prodeje testů jaké peníze. Ale testování ještě nikoho nevyléčilo. Nejjednodušší věc, která ale nefunguje, je, aby mladí, kteří se nakazí v práci nebo kdekoliv jinde, nešli za rodiči a prarodiči. Riziková skupina jsou pořád lidé 65+ a pak vážně nemocní z mladších ročníků. To jsou ti, kteří se mají chránit. U nich platí, že by měli nosit roušku a měli by se vyvarovat kontaktu s ostatními lidmi. A pokud je potřebují vidět, tak jedině v roušce. Včetně svých příbuzných. Protože po podnicích je druhý nejčastější způsob přenosu právě v rodině. Když se zavřou školy a děti hlídá babička bez roušky, je to to nejhorší, co můžeme udělat. Pokud bychom dokázali ochránit naše seniory, žádná opatření nemusí být. Ale to se zatím nepodařilo žádné zemi. Protože i ti senioři tomu musí být nápomocni, musí spolupracovat a musí se umět chránit. Což je problém, a proto opatření musí platit dál plošně a pro všechny.
Ochrání očkování jen před těžkým průběhem nemoci, nebo zabrání i přenosu viru?
Všechny vakcíny, které teď máme, zabrání v průměru ze 70 procent jak příznakovému, tak bezpříznakovému průběhu. A v 95 procentech zabrání těžkému onemocnění covidem s potřebou hospitalizace. Takže tu bude určité procento lidí, kteří onemocní, i když dostanou dvě dávky vakcíny, ale bude jich velmi málo. Předpokládá se, že až třetina lidí s očkováním může covid dostat, mohou být asymptomatičtí. I tak se ale přenos dramaticky sníží. Očkování zkrátí dobu, po kterou se vir vylučuje z těla. Zatímco bezpříznakový člověk bez očkování vylučuje vir sedm až deset dní, po očkování to mohou být dva až tři dny.
Souhlasíte se zavedením covid pasu pro cestování přes hranice?
Určitě. Očkovaný člověk je o 90 procent bezpečnější než neočkovaný. Země, kde se proočkovanost přiblíží k nějaké hranici, přestanou mít problém. Přestane být přetížený zdravotnický systém a stane se z toho běžná infekce v počtech nemocných, které už nemocnice zvládnou.
Takže očkování doporučujete?
Z mého pohledu by se měl očkovat každý, kdo o to stojí. Ale to bychom museli dostat vakcínu pro všechny naráz. Protože největší poptávka je vždy na začátku. Ale takové množství nemáme. Vakcíny dostáváme průběžně. Nicméně v nějaký okamžik se to překlopí a pak bude už hodně vakcín a dostane se na všechny. Očkovat by se mělo co nejvíce lidí. Bohužel jsou tu dost zažité antiočkovací kampaně. Ale kdyby se naočkovalo 80 procent z populace, nemáme na podzim žádný problém. Když se tolik lidí nenaočkuje, tak si přes léto trochu vydechneme a v říjnu to tady máme znovu. Někdo se očkovat nechce, protože se bojí vážnějších reakcí, ale ty se počítají v řádech jedna ku milionu. Je spousta léků, kde je taková reakce mnohem častější a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Jak se pokročilo v poznání covidu-19? Jsou tam stále neznámé?
Neznámé jsou v tom, zda se mohou objevit nějaké následky po prodělání nemoci. Spíš se kloním k tomu, že nemusí, ale na hodnocení je brzy. To můžeme udělat za 3-5 let. Ale jinak ten virus umí spoustu věcí. Někomu neudělá nic a jiného zabije. Postihuje plíce, poškozuje tkáně, ovlivňuje srážlivost krve, způsobuje tiché dušení. Těch systémů, které se v těle během covidu akutně naruší, je hodně. Stále platí, že člověk, který s covidem těžce zápasí, má v nepořádku některý z orgánů a byl nemocný už před covidem. Ale má nemoc, která je dobře léčená, kompenzovaná a v běžném životě ho nemusí limitovat. Ale souvisí to i s věkem, člověk stárne a jeho orgány už nemají takovou rezervu, jako když nám je třicet. Také jsme, bohužel, pokročili v poznání toho, že mortalita u covidu je jiná než u chřipky. Loni se covid ke chřipce přirovnával, ale úmrtnost u covidu je mnohem vyšší.
Vláda teď nařídila nošení respirátorů. Jsou účinnější než roušky?
Respirátor v tomhle nepřináší extra dramatickou výhodu ve smyslu ochrany, pouze je dramatický rozdíl v kusové ceně. Navíc výzkumy jasně prokazují, že kontakt rouška-rouška v běžném prostředí naprosto stačí k zabránění přenosu. Když se bavíme o roušce, myslím pochopitelně chirurgickou, ne látkovou. Navíc respirátor je technicky složitější na nasazení i manipulaci. Lidé, kteří neumí respirátor nosit, špatně si ho nasadí, jsou chráněni méně, než kdyby měli roušku. To platí i pro vousaté. Respirátor přes vousy netěsní a funguje pak méně než rouška. Takže to nařízení moc smysl nedává. Víc bych se také přikláněl k tomu, aby vláda zohlednila očkované. Aby měli nějaký benefit. Motivovalo by to k očkování další, kteří zatím váhají. Ale to se dá udělat v době, kdy je vakcíny dostatek, a to zatím není.
