Letošní extrémní podnik se jel v bývalé tovární hale na předměstí Freistadtu a patřil mezi nejnáročnější v historii. A také byl skvěle obsazený. "Osm lidí z první desítky už získalo na minulých mistrovských závodech medaili," potvrdil Salaba.
O tom, jak byl letošní závod drsný, dokonale vypovídá i skutečnost, že musel být pětkrát přerušen kvůli krkolomným karambolům. Několik cyklistů skončilo v nemocnici se zlomeninami. Pádům se nevyhnul ani Salaba. Žádný z nich jabloneckého bojovníka nezastavil.
"Trať byla hodně technicky náročná, i já jsem spadl pětkrát. Nejhorší byl hned ten první pád, který jsem si zavinil sám. Zahákl jsem se o plůtek a v rychlosti letěl asi pět metrů dopředu. Zastavil jsem až o další plot a dost jsem se dobil," popisoval Salaba.
"Čtyřikrát mě pak sestřelili soupeři, bylo prostě dost těžké pohlídat si ten kontakt s jinými. Já měl kliku. To český kolega Tomáš Kozák dopadl podstatně hůř a zlomil si pánev!" V brzkých ranních hodinách se český vytrvalec odhodlal k rozhodujícímu útoku na elitní desítku.
Rval se o ni především s jedním z domácích závodníků. "Neměl jsem žádné informace z trati, tak jsem do toho šlápnul. Vůbec jsem nezastavoval, jezdil jsem nonstop v podstatě jen na pití. Nakonec se to podařilo," vysvětlil Salaba. "Nějakou velkou krizi jsem ani nepocítil, spíš mi vadily bolesti z těch pádů."
Prvních dvanáct hodin maratonu zvládl docela v pohodě, trochu prý se sebou bojovat až nad ránem, kdy už je tělo unavené a ještě má bojovat dalších sedm hodin Petr Salaba nakonec dosáhl na 10. místo i přesto, že se tentokrát letošního šampionátu musel zúčastnit sám, bez doprovodného týmu.
O to víc je jeho výkon cennější - za 24 hodin ujel úctyhodných 350 km. Cyklista z Jablonce je už tradičním účastníkem šampionátů na 24 hodin a pořadatelé ho za to uctili tím, že mu dali startovní číslo 1. První tři příčky vybojovali domácí Rakušané, mistrem světa je Peter Deppner.
