Mládková zemřela v úterý v brzkých ranních hodinách, uvedl předseda správní rady nadace Jiří Pospíšil. „Celý život věřila myšlence: ‚Přežije-li kultura, přežije národ‘ a tato její myšlenka po ní zůstane,“ dodal.
Jen málokterá žena zasvětila umění tak velkou část svého života jako právě ona. Přestože jeho většinu strávila v exilu, české umění bylo vždy tím, co podporovala a především milovala. „Dala jsem Čechám umění, které tu bylo vytvořené. Myslím, že na to můžu být hrdá. Dnes to celý svět obdivuje,“ uvedla v televizním pořadu 13. komnata.
Během života ve Francii potkala svého budoucího manžela, ekonoma a spoluzakladatele Mezinárodního měnového fondu Jana Mládka.
V Paříži se také seznámila s dalším mužem, který výrazně ovlivnil její následující život - totiž s malířem českého původu Františkem Kupkou. Právě Kupkovo dílo jí učarovalo natolik, že se stala vlastníkem největší sbírky jeho obrazů. Kvůli odkoupení jednoho z nich prý dokonce prodala dům.
Od roku 1967 jezdila Meda Mládková pravidelně do Československa a svou sběratelskou činností podporovala umělce, kteří nemohli svobodně vystavovat. Po smrti manžela se v roce 1989 vrátila do České republiky natrvalo a zasloužila se o návrat mnoha uměleckých děl do naší vlasti.
Tahle zpráva opravdu bolí… Dnes nás opustila jedna z nevýznamnějších žen našich novodobých dějin, mimořádná osobnost a také moje přítelkyně - Meda Mládková.
Celý život věřila myšlence: „Přežije-li kultura, přežije národ“ a tato její myšlenka po ní zůstane...
Děkujeme za vše. https://t.co/s9B9sCxoPv
Do umění dala miliardy, nelitovala ani koruny
Od devadesátých let usilovala o získání vhodné budovy, která by sloužila jako stálá expozice její sbírky moderního středoevropského umění. Nakonec se jí to po desetiletém úsilí podařilo, když získala zchátralé Sovovy mlýny na pražské Kampě a vytvořila zde galerii. „Zbudování Muzea na Kampě je mým největším úspěchem,“ prohlásila.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvKromě toho byly z jejího podnětu oživeny plány na stavbu nové městské galerie v Hradci Králové podle původních plánů Josefa Gočára z roku 1932, kam by zapůjčila díla Františka Kupky ze své sbírky.
Vyměnili jsme dům za Katedrálu, líčí vznik svojí sbírky Meda Mládková |
Meda Mládková byla vždy hrdá na každý kus umění, který se jí podařilo získat. Umění zasvětila celý život, investovala do něj miliardy a nikdy prý nelitovala ani jedné koruny. Kromě umění a módy byla její další láskou zvířata. Angažovala se v mnoha projektech na ochranu zvířat zneužívaných na kožešinových farmách.
V roce 1999 obdržela státní vyznamenání Za zásluhy v oblasti umění a v roce 2012 získala francouzský Řád za zásluhy i čestné občanství Kupkova rodného Opočna.
Chtěla být tanečnicí
Marie Magdalena Františka Sokolová se narodila 8. září 1919 v Zákupech poblíž České Lípy, kde žila s rodinou do doby, než přešla na gymnázium. Jako malé jí říkali Mädi a odtud byl už jen krůček k Medě. Původně se chtěla věnovat tanci, s tímto nápadem však u rodičů nepochodila. Ke své zálibě se znovu vrátila až později, kdy dokončila školu a přestěhovala se k tetě do Prahy.
Stejně jako Meda Mládková si umím jít za svým, říká producentka Sodomová |
Své dětství jako šťastné nepopisovala, tatínek prý ji i bratra často bil. „Musel mít večeři v pět hodin na stole. Jídlo jednou přišlo moc teplé nebo studené, už nevím a on vzal ten tác s talířem a vše vyhodil z okna. On byl prostě prchlivý, nemohl si pomoct,“ popisovala. „Nebyl hodný na maminku, mne bil... Ztratila jsem k němu lásku.“ Mládková se proto brzy vzepřela. „Dodneška si žiji životem, který jsem začala žít, když mi bylo patnáct,“ dodala ke své pověstné tvrdohlavosti.
Období druhé světové války strávila Mládková zčásti ve Švýcarsku, kde studovala ekonomii a přivydělávala si jako tanečnice. Začínala klasickým tancem, později se dopracovala ke stepu. O její vášni k tanci svědčí například diplom profesionální tanečnice získaný od vyhlášené prvorepublikové choreografky Marty Aubrechtové. Ten obdržela po roce 1938.
Do Československa se Meda Mládková po dokončení školy kvůli komunistickému puči nevrátila a zůstala v cizině. Za rozhodnutím nevrátit se dále stály i nepříjemné zážitky týkající se tuzemského poválečného vyřizování účtů s Němci. Padesátá léta proto prožila v Paříži, kde vystudovala dějiny umění na Sorbonně a l’École du Louvre.
Ve městě na Seině také provozovala první československé exilové nakladatelství Editions Sokolova. Zde vydala například první samostatnou monografii surrealistické malířky Toyen napsanou André Bretonem. V exilu rovněž pomáhala vydávat dílo Ferdinanda Peroutky a básně Ivana Blatného. „Chtěla jsem ukázat, jakou máme v Československu kulturu a že jsme vzdělaný národ,“ vysvětlovala.
Přestože velkou část života strávila Mládková ve Spojených státech, kam se odstěhovala v roce 1960 a společně s manželem budovala uměleckou sbírku, srdcem a duší zůstala ve své rodné zemi. Návštěvníky jejího domu ve Washingtonu byly nejen osobnosti jako Madeleine Albrightová, ale i čeští krajané včetně Jiřího Voskovce, Ferdinanda Peroutky, Bohumila Hrabala nebo Václava Havla.
„Emigrace mi dala všechno. Tam jsem se osvobodila, vzdělala, našla si manžela. Ale stále jsem toužila vrátit se do Prahy. Nebyla jsem totiž emigrant, to je někdo, kdo chce v cizí zemi zůstat. To já nikdy nechtěla,“ říkala.
