Všichni návštěvníci expozice se tady stávali součástí jakéhosi labyrintu objektů a roztodivných, zvuky vyluzujících nástrojů, a tím zároveň také tvůrčího procesu – akce, která se v danou chvíli při oživení představených instrumentů odehrává.
Jen za lidské pomoci totiž mohou díla vytvářet optické hry, reagovat na pohyb, cinkat, hlučet a řinčet a spolu s ostatními tvořit jedinečný orchestr zvuků.
Hřiště umění
Původci myšlenky výstavy pro všechny smysly byli manželé Radana a Jiří Waldovi, jedni ze zakladatelů občanského sdružení Audabiac, jež pořádá umělecké letní tábory pro děti z dětských domovů ve Francii. Oslovili výtvarníka Petra Nikla, který se až na několik děl stal i autorem koncepce celé přehlídky.
Ke spolupráci přizval více než desítku dalších umělců, mezi nimi například Zdeňka Šmída, Čestmíra Sušku či Milana Caise. Vznikla tak originální společná autorská výstava, jejímž základním principem byla imaginace a hravost.
A nebyla určena pouze dětem, na své si mohli přijít i jejich rodiče – třeba využitím dřevěného futrálu na klavír přezdívaného manželská bedna. Návod k použití? Strčit hlavy do dvou otvorů a vykřičet si to z plných plic.
Centrem výstavy bylo Niklovo nafukovací iglú s imaginativní pohyblivou krajinou se skleněným mrakodrapem, v němž poletovala motýlí křídla, s kolotočem umělých zvířátek a potůčkem, po kterém se plavily lodičky s mořskými koníky, pavími pery, křehkými skleněnými květinami či snítky z keřů. To vše za doprovodu bublajících varhan či jiného hudebního nástroje.
Na cestách
Opravdové okouzlení vzbudil projekt už při své premiéře v Českém centru v Paříži, letos pak v Praze, Brně, Kroměříži a Opavě. Odtud si výstava odskočila i do Florencie. Že hrát si lidi baví, dokazuje i veliká účast – podle iniciátora projektu Jiřího Walda se dá jen letos v Česku mluvit o zhruba stopatnáctitisícové návštěvnosti.
Samo Niklovo „srdce“ bude zhruba do poloviny ledna umístěno v prostoru Městské knihovny v Praze. V příštím roce přehlídku kromě putování do ciziny čeká i další cesta po vlasti – měla by se objevit v Českých Budějovicích, Písku, Ústí nad Labem a Ostravě. Pokaždé však bude stát za vidění zase a znova – je totiž variabilní, přizpůsobuje se danému prostředí a podílejí se na ní další a další umělci.
