Barbora Bálková - Barbora Bálková, fotografie z cyklu Autoportrét (2004)
TIP TÝDNE
Pražská VŠUP připravila pod názvem Je Désire výstavu fotografií devíti mladých umělců. Výstava prezentuje jistý typ reakcí na paradox touhy, která na jedné straně zakládá naši existenci svojí hloubkou a na druhé straně klouže po povrchu, přechází v romantický kýč a rozprodává sama sebe.
Umělci zastoupení na této výstavě reflektují vyprázdněnost obrazů touhy s různou dávkou autobiografické motivace. Přesto je všem společná inspirace populární kulturou, ať už jde o eroticky laděné video Radima Labudy, milostné SMS-ky Zdeňky Řezáčové, texty popových písní v dílech Vasila Artamonova či komiksy Venduly Chalánkové.
Konkrétní díla se však liší formou odstupu, který může mít podobu parodické hry, jako je tomu v případě demonstrativních sebevražd na fotografiích Barbory Bálkové, nebo analyticky chladného přístupu Radka Brousila, který nechává diváka nahlédnout do zákulisí vzniku pornografického filmu.
Jinou polohou prezentovanou v rámci projektu Je Désire je fetišistický aspekt touhy, přítomný zvláště ve videích Marka Thera. Jiný než standardně heterosexuální model evokují také fotografie Karin Písaříkové s názvem Lolity 2, jejichž androgynní aktéři ztělesňují mnohoznačnost touhy právě jako mnohoznačnost (své i divákovy) subjektivity. Jejich pohlavní identita zůstává utajena, ale touha je stále ve hře. Výstava končí 27. září.
Ivo Pelichovský - Ivo Pelichovský, z cyklu Stroje (2005)
STOJÍ ZA NÁVŠTĚVU
Stroje. Po tříleté pauze představuje v galerii Navrátil své nejnovější práce Ivo Pelichovský, představitel generace, která výrazněji vstoupila na domácí výtvarnou scénu ve druhé polovině 90. let. Ve srovnání s předcházejícím cyklem Špatné zprávy (prezentován naposledy v loňském roce v pražské galerii Gambit) lze zaznamenat v Pelichovského tvorbě výrazný posun. Změnily se formát, barevnost i celkové vyznění děl. Jestliže dříve byl středem autorova zájmu svět masmédií, nyní jej vystřídala industriální tématika. Výstava trvá do 30. září.
Jubilanti. V pražské Výstavní síni Mánes probíhá do 30. září výstava jubilantů spolku Umělecká beseda Jana Lukase, Miloše Chlupáče, Jiřího Mrázka, Zdeňka Sýkory, Dalibora Chatrného, Miloslava Hejného, Jindřišky Radové, Oldřicha Smutného, Jenny Hladíkové, Aleny Kučerové, Adély Matasové, Františka Hodonského, Ivana Ouhela, Michala Uhera, Jiřího Vovese, Dany Zámečníkové či Pavla Holeka.
Pod jedním sluncem. První dva zářijové týdny obsadí všechny sály a nádvoří brněnského Domu pánů z Kunštátu výstava prací dětí žadatelů o azyl z výtvarných ateliérů v uprchlických táborech ČR, které vede Petr Kamenický se studenty Pedagogické fakulty Mu v Brně. V těchto ateliérech obyvatelé uprchlických center nacházejí osobitý prostor k naplnění své osobní tvořivosti, k činnosti, která jako jedna z mála pro ně na jejich zastávce uprostřed útěku může znamenat až sebezáchovnou formou vědomí vlastní osobnosti a existence.
Santiago Calatrava - Španělský architekt Santiago Calatrava před obytnou věží Turning Torso, jejímž je autorem, ve švédském Malmö (2005)
CO SE DĚJE
Nejvyšší! Nejvyšší obytnou budovu ve skandinávských zemích otevřelo bytové družstvo HSB v jihošvédském Malmö. Mrakodrap zvaný Turning Torso (Otáčející se trup) ve tvaru zkrouceného trupu má 54 poschodí a tyčí se do výše 190 metrů. Dům navrhl španělský architekt Santiago Calatrava, který se nechal při navrhování inspirovat vlastním sochařským dílem. Budova se skládá z devíti na sobě postavených krychlí, z nichž nejvýšší je proti nejnižší pootočena o devadesát stupňů. Krychle jsou přitom vytvarovány podle podoby lidského těla otáčejícího se na místě.
Sklíčka. Barbara Berrie, konzervátorka americké Národní galerie výtvarného umění ve Washingtonu přišla na to, proč že se obrazy italských benátských mistrů Tintoretta či Lorenza Lotta tak lesknou. Elektronickým mikroskopem zjistila, že malíři přidávali do svých barev malinkaté kousíčky skla. Právě tento jednoduchý trik vynesl těmto malířům pověst úžasných koloristů.
Jan Merta: E.T. II (V jeho kůži), 2002 - 2004, akryl na plátně
NA POSLEDNÍ CHVÍLI
Jan Merta. Pokud jste z nějakého důvodu nestihli vynikající retrospektivní výstavu českého malíře Jana Merty v Moravské galerii v Brně, neváhejte, protože 11. září máte poslední možnost. Jan Merta (1952) je nejvýznamnějším malířem střední generace, jehož dílo je sice známé užšímu okruhu odborníků a kritiků, avšak široká veřejnost se s ním dosud neměla možnost obsáhleji seznámit. Výstava v Moravské galerii je vůbec první výběrovou retrospektivu jeho malířského díla.
Letní výstava. V pražské galerii Montanelli končí 7. září letní výstava, představující výběr z prací umělců, kteří patří do jejího okruhu. Jde o variabilní objekty Radka Kratiny, o kresby Václava Bláhy, pastely a obrazy Daniela Pešty, malby Pavla Roučky, koláže Michaely Rizopulu, kresby německého malíře Volkera Siebena, sochy islandské umělkyně Sigrún Ólafsdóttir a pigmentové kresby Miloše Šejna.
