Výstava je rozdělena do tří tematických celků. První zahrnuje sochy ze dřeva nazvané Nábytek, které již při tvorbě autor považoval za instalace. Druhá část představuje sochy z různých období vytvořené z kamene. Třetí část se pak věnuje autorovým vrcholným dílům, která lze ještě rozdělit na dvě podskupiny - zachycení pohybu a vlnění a ztvárnění průzračnosti v podobě alabastrových soch.
Sochařské dílo Jiřího Seiferta představuje dvě vývojové tendence v umělcových dílech. Na jednu stranu se autor úzce přikláněl k české sochařské tradici, na druhou stranu byl ale ovlivněn Rakušanem Karlem Prantlem. Ve svých dílech nejčastěji zachycoval podstatu života, světlo či pohyb a jejich vztah k prostoru. Autor se také snažil pečovat o vztah mezi sochou, umělcem a krajinou.
Jiří Seifert se narodil v roce 1932 a zemřel v roce 1999. Za svého života se stal jedním z nejvýznamnějších českých sochařů dvacátého století. Podílel se na založení Skupiny 7, jež sdružuje grafiky, sochaře, malíře a uměleckoprůmyslové výtvarníky. V létě 1969 odjel Seifert na 10. sympozium evropských sochařů do Rakouska, kde vytvořil soubor Zvonice pro Jana Palacha. Během pobytu se také spřátelil s rakouským sochařem Karlem Prantlem, který Seiferta významně inspiroval. Po návratu bylo autorovi znemožněno vycestovat do zahraničí až do roku 1987. V roce 1992 získal sochař 1. cenu na mezinárodním sympoziu v italském Fananu.
Za normalizace Jiří Seifert žil a pracoval v Řevnicích u Prahy a v letech 1972 - 1974 učil na fakultě architektury ČVUT v Praze modelování. Od roku 1992 externě působil v ateliéru restaurování sochařských děl na pražské AVU. V roce 1997 realizoval sochařský soubor pro České kulturní centrum v Paříži a o rok později připravil na nádvoří Kounického paláce v Praze kašnu.
 Váhy - Hruška a jablko |
 Regál se záclonou a lebkou |
 Stopy |
 Brána - pohyb |
 Pomník pomníku |
 Kámen pro Hanu |
