Proč se nedaří příslušné komise přesvědčit, že stojí zato Signal výrazněji podpořit?
Nacházíme se v situaci, která pro Česko není obecně příliš příznivá a určitě to bude mít své dopady. Je ale otázkou, jestli se můžeme prošetřit k rozvoji. Kultura je na tohle hodně citlivá. Někteří členové grantových komisí nám vytýkají, že jsme příliš komerční…
A jste?
Teď budu trochu přehánět, ale odpověděl bych, že by to tak samozřejmě být nemuselo. Ať nám klidně dají peníze na většinu festivalu a my je určitě vrátíme několikanásobně. Koeficient vložených peněz ze strany státu do festivalu je totiž asi 1:12. Ale teď reálně. Já samozřejmě chci balanc mezi příjmy ze vstupenek, z veřejných peněz a z komerčních zdrojů, jen jsem ilustroval, jak si ti členové komisí někdy protiřečí. Musíme mít partnery a jsme za ně vděční, protože stát by nám určitě jen tak 21 milionů na festival dát nemohl.
Co to slovo komerční v této oblasti vlastně znamená? Používá se často, ale význam jakoby nikdo neznal.
Definice neexistuje a podle mě nikdo úplně přesně neví, co tím myslí. Znamená to, že máme soukromé partnery nebo, že na nás chodí hodně lidí? Nevím. Pro nás je taky problém zapadnout do nějaké kategorie v grantovém systému ministerstva kultury. Nechceme být ve výtvarném umění a oni nás tam mimochodem také nechtějí.
Ministerstvu se zatím bohužel nepodařilo upravit grantové kategorie tak, aby odpovídaly 21. století a faktu, že internet, digitální a novomediální umění jako svébytná kategorie formují svět. V komerčním i nekomerčním pohledu. Nejsmutnější chvíle byla, když jsem přišel k nejmenované ministryni se studií ekonomických dopadů poukazující na ekonomický přínos Signal Festivalu pro státní pokladnu a ona mě poplácala po rameni s tím, že jsem šikovný kluk. Že je ráda, že to nemusí dělat oni. A pak mi oznámila, že pro nás peníze nemá.
Jsou podle vás některé kulturní obory více saturované?
Jsou „bohaté obory a chudáci“. Ti dva chudáci na konci jsou literatura a výtvarné umění. Filmařům se povedlo velice dobře a systematicky zorganizovat, ačkoliv to taky není ideální. Nejvíce saturovaný obor z festivalového hlediska je u nás klasická hudba.
Čím to podle vás je?
Hodně to souvisí s lobbingem a sílou hráčů v jednotlivých kategoriích. Původně jsem pracoval u filmu a to je kolektivní sport, vizuální umění je víc individualistický a vypovídá o tom i přístup lidí ke spolupráci.
Část Signalu je v tuto chvíli zpoplatněná. Po covidu si lidé často kupovali vstupenky na kulturní akce až na poslední chvíli. Sledujete tenhle trend pořád?
Ano, odhaduju, že devadesát procent prodejů jsme loni realizovali v týdnu kolem festivalu. Ta křivka jde dlouho rovně a pak vystřelí nahoru. Možná kdybychom je postupně zdražovali, bylo by to jinak, ale to my neděláme. Jsem rád, že jsme našli model, kdy je část placená a část zdarma. Bez toho bychom nebyli schopni žít, když podpora státu klesá.
Prý už pár let plánujete, že byste se chtěl brzy zbavit ředitelování.
V obecné rovině ano, snažíme se o to. Pořád mě festival hodně baví, ale už bych rád tolik neřešil operativu. Všechno to postupně předávám našemu COO Jakubu Zemanovi. Ale nějakou pozici budu určitě zastávat dál. Bylo mi řečeno, že pro mnohé je celá ta akce dost propojená s mým jménem a je důležité, abych byl vidět. Takže nějak přítomen zůstanu. Je to ale třináct let a já nepotřebuju být „king of the hill“ napořád. Mám i jiné vize, které bych chtěl naplňovat. Edukační, komerční a galerijní.
Které období je vlastně pro šéfa takové akce nejnáročnější?
To, když se Signal koná. To jsou ty dny v roce, na které se paradoxně nejméně těším. Pro mě jsou velice náročné, povinností je spoustu. Rozhovory, zahajování, proslovy, což mi vůbec nejde, nesnáším psaní, pak setkání s hosty, partnery… Od rána do večera se nezastavím. A pak jsou tu ještě večerní povinnosti... Takže, když Signal skončí, většina z našeho týmu onemocní.
Máte vůbec čas se během těch čtyř dnů podívat do ulic jako ostatní?
To zase ano, ale bohužel většinou nestihnu všechno. Když mám štěstí, tak si to obejdu večer před tím, kdy máme akci pro naše partnery. Mrzí mě, že všechno nestihnu, protože ta díla znám ze všech stran a pohledů. Samozřejmě je ale nejlepší, když je vidíte v realitě. Když to jde, snažím se je pak prohlédnout alespoň někde v zahraničí. A taky mám pravidlo, že sobotní večer je rezervovaný pro mě a rodinu.
Signal po celý rok?
Na díla ze Signalu se dá narazit i v zahraničí?
Některá se nám podařilo vyvézt na zahraniční festivaly. Reflexe Petra Vacka dost cestovala, Živý les Kateřiny Blahutové taky. Cloud, který vznikl ve spolupráci s kanadskými umělci už nám sice nepatří, ale pořád ho spravujeme a vozíme po světě. Některá ta díla mají delší životnost, ale pak je tu třeba videomapping, který už může stěží existovat někde jinde.
Když se podílíte i na produkci díla, komu pak patří?
To je individuální dohoda. Snažíme se to dělat férově, že v případě prodeje nebo rentálu jdeme s cenou půl na půl. Ale liší se to dílo od díla.
Není škoda, že Signal nezůstane v ulicích formou nějaké stálé instalace přítomen celý rok?
Snažili jsme se o to, ale umísťovat vizuálně výrazné objekty do prostoru, obzvlášť historického centra, je náročný proces. I když máme s památkáři skvělé vztahy. Takové dílo musí někdo zaplatit, financovat jeho provoz, opravovat. Je to celá plejáda překážek.
A co rozšíření Signalu do jiných měst?
Nějaké menší věci jsme udělali a jednali jsme blíž třeba s Brnem, ale většina krajských měst na to není finančně připravená. A mě upřímně stačí shánět peníze na jeden festival a ne dva nebo víc. Nevím, jestli by nám to v něčem pomohlo.
Naposledy bylo v ulicích během festivalu téměř 600 tisíc lidí. Kolik odhadujete teď?
Těžko říct, tohle číslo jsme změřili v roce 2016 a znovu budeme počítat až letos. Ono to měření totiž stojí čtvrt milionu. A jelikož ho po nás nikdo nechce, tak za něj zbytečně neutrácíme každý rok. Letos to děláme hlavně kvůli sobě.
Pamatuju si nepořádek v ulicích ráno po prvním ročníku. To už teď asi máte ošetřené lépe?
První ročník pro nás obecně byl velké překvapení. Snažili jsme se maximálně připravit, ale taková akce tu prostě ještě neexistovala. Chování návštěvníků těžko naplánujete. Máme samozřejmě dopředu zkonzultované jednotlivé trasy z hlediska bezpečnosti, komunikujeme s dopravním podnikem i policií, ale s takovou masou lidí nikdy všechno úplně do detailu neošetříte.
Úklid teď máme vlastní. Během nejrušnějších hodin v ulicích asi nějaké odpadky chvíli budou, tomu se nedá úplně zabránit, ale zásadně si zakládáme na tom, aby po nás nikde nic nezůstalo. Pokud se něco zničí, tak to dáme rychle do pořádku. Protože jsme tady a doufám, že ještě nějakou dobu budeme, tak je fajn mít dobré vztahy a pověst.
Vrátil byste se ještě někdy k filmu?
Někdy si řeknu, že by bylo fajn odpremiérovat nějaký film. Většinou mě to chytne na karlovarském festivalu, když sleduju kolegy. Ale stejné uspokojení mi přináší i když vytvoříme nějaké dílo mimo festival. Měli jsme studio, které jsme bohužel zavřeli, takže mi teď trochu chybí ta tvůrčí část… Ale jestli to má přijít, tak to přijde.
Signal rozsvítí Prahu i díky návštěvníkům. Nové dílo chystá Kateřina Šedá |
Máte kořeny v Chorvatsku. Nezvažoval jste nějakou akci založit i tam?
V Pule je festival Visualia, co pořádá kamarád a pak jsem měl chvilku nutkání udělat něco v rodném Záhřebu, kde založila festival paní, která dělá i Berlin Light Festival a to upřímně úplně není mé gusto… Tak jsem měl pocit, že by si tam zasloužili něco lepšího. Ale pak mě to přešlo. To samé platí pro Berlín. Ten má pro takovou akci skvělé umělecké podhoubí, bohužel dramaturgie toho stávajícího festivalu jde úplně proti náladě Berlína…
Takže kdybych chtěla na světelný festival do zahraničí, kam byste mě poslal?
V Rusku je skvělý festival, ale to teď samozřejmě bohužel není možnost.
Stále se koná?
Ano, pořádá ho jedna známá. Rusko má skvělé vizuální umělce, samozřejmě je ale momentálně zvát nemůžeme. Ale k těm tipům: Fajn je Llum v Barceloně, zajímavé pro mě bylo navštívit v maďarské Pécsi Zsolnayi festival. Do Berlína bych teda nejezdil. V Lyonu je to hodně obří. Jak si dělám někdy legraci, že Signal je festival pro frotéry a kapsáře, tak tady by to platilo stokrát víc. Mnohdy mi to bylo až nepříjemné. Fajn jsou prý i Bright Lights, tam jsem ale nebyl.
A na co jít čistě podle vašeho výběru letos u nás v Praze?
Tak třeba FLUX 2023 od Ksawery Komputery. To je interaktivní instalace, která pracuje s postavou člověka, který před ní zrovna stojí. Letošní zahraniční hvězdou bude Rafael Lozano-Hemmer, který taktéž přiváží interaktivní dílo s názvem Thermal Drift. Ta si pohrává s termokamerami.
Super je také japonské studio Flightgraf, které přichystalo videomapping na kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. A mnohé další. Já se obecně těším na takové minimalistické tvrdší instalace, ale mám trochu vyhraněný vkus.
