Blesku informaci o umělcově úmrtí ve Všeobecné fakultní nemocnici sdělila Šalamounova partnerka.
Jiří Šalamoun platí za jednoho z nejvýznamnějších českých ilustrátorů druhé poloviny 20. století. Kresbami, pro které je typická hravost, výrazová zkratka a sarkasmus, ozdobil knihy světových autorů jako Kronika Pickwickova klubu, Poslední Mohykán, Tracyho tygr, Tolkienův Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky či Vraždy v ulici Morgue E. A. Poea.
Právě kriminální a hororový žánr, tajemno a magie patřily mezi jeho nejoblíbenější témata, která se objevují i v jeho autorských knihách a volných litografiích, často zpracovaných formou komiksu. Šalamounova ilustrační tvorba zahrnuje více než osmdesát titulů.
„Pro mě je literární dílo předmět k namalování. Je stejně konkrétní jako pro někoho krajina, kytice nebo akt. Mezi mnou a literárním dílem nastává vztah a co vznikne, je ilustrace,“ charakterizoval svůj vztah ke knižním ilustracím.Pro děti vytvořil nezapomenutelnou postavu mluvícího Maxipsa Fíka, kterého vídaly v kreslených příbězích v režii Václava Bedřicha.
Šalamoun byl výtvarníkem i řady dalších animovaných filmů, vytvořil desítky volných litografií a plakátů. Vydal také dvě sbírky básní a jednu sbírku záznamů snů.
Nejen Maxipes Fík. Na Kampě vystavili díla Jiřího Šalamouna |
Narodil se v roce 1935 v Praze, vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a Vysokou školu grafiky a knižního umění v Lipsku. Jako pedagog vyučoval v Americe i v Evropě a 14 let vedl Ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM.
Byl držitelem mnoha českých a zahraničních ocenění za knižní ilustrace. Šalamoun knihy nejen ilustroval, ale také graficky upravoval a vytvářel plakáty k filmům nebo divadelním představením. Loni velkou výstavu děl Jiřího Šalamouna hostilo Muzeum Kampa.
Silnou ingrediencí jeho ilustrací byl humor, někdy trochu poťouchlý, ale i skepse a zároveň nadhled nad malichernostmi života, velkorysá fantazie i pedantský cit pro detail. V Šalamounově osobitém rukopisu se mísila spontaneita dětských kreseb s naivní sentimentalitou lidových malůvek a s přímočarostí tabulí kramářských písní.
