Většině lidí dnes pod slovem "kino" vytane představa moderního multiplexu. Přeřvané, předražené, architektonicky typizované, obvykle poloprázdné lidojemy bez chuti a zápachu už dávno vytlačily, alespoň ve velkých městech, klasické biografy. Ty se lišily kus od kusu, měly svou vlastní historii a svá specifika. K těm pražským "opravdovým bijákům" se kniha bratří Čvančarových vrací už svým podtitulem Po stopách pražských biografů.
Publikace je převážně obrazová. Text, i tak bohatě ilustrovaný fotografiemi, tvoří ani ne třetinu knihy. Jeho těžiště je v komentovaném seznamu kin po jednotlivých pražských obvodech. Úvod stručně shrnuje dějiny kinematografie na českém území od počátků do znárodnění v roce 1945.
Legendární Bio Ponrepo
Pohled do hlediště někdejšího kina Konvikt
Autoři pocházejí ze staré kinařské rodiny a mají tedy k předmětu svého zkoumání osobní vztah. Na jedno místo snesli všechny dostupné informace o historii pražských biografů. Těch v české metropoli bylo v dobách největšího rozmachu více než sto, ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století průměrně kolem osmdesáti.
Dnes bojuje mezi nově vybudovanými multiplexy a prodejnami levných DVD o své místo na slunci už jen pár posledních mohykánů s často dlouholetou tradicí jako Lucerna, Ponrepo, Světozor či Aero.
Více než dvě třetiny knihy pak tvoří obrazová část, vytvářející jakousi koláž či mozaiku snímků starých pražských biografů, promítacích kabin, dobových vstupenek, filmových fotografií i plakátů, majitelů kin, promítačů, kameramanů, režisérů a herců. A to nejen z českých filmů, ale i z těch zahraničních, které se promítaly ve sledovaném období v pražských biografech.
Asi nejvýznamnější osobnost počátků české kinematografie Viktor Ponrepo
Jeden z prvních českých majitelů biografu František Ponec s manželkou a spolupracovnicí v jedné osobě
Za jen zdánlivě vysokou prodejní cenu 1 690 Kč dostává čtenář do rukou objemnou šestisetstránkovou, velmi kvalitně polygraficky připravenou publikaci. Na pohled i prostřednictvím množství informací evokuje idylickou dobu, která ještě neměla téměř nic společného se současným hysterickým filmovým průmyslem.
