Ta situace je docela bizarní. Leckterý Čech zná výše zmíněnou větu, ale jen málokterý si za ní dovede představit konkrétní historickou postavu, která se notabene pádu státního útvaru, který jeden čas vedla, ani nedožila.
A přitom na přelomu předminulého a minulého století patřil František kníže (do roku 1911 hrabě) Thun-Hohenstein, dvojnásobný český místodržící a v letech 1898-99 i ministerský předseda Rakouska-Uherska, k nejvlivnějším politikům své doby.
Jan Galandauer, autor znamenitých životopisů posledního habsburského císaře Karla I. nebo Františka Ferdinanda d' Este, zevrubně zmapoval především Thunovu politickou kariéru.
Největší pozornost logicky věnoval jeho dvojímu působení na postu českého místodržícího (1889-1896 a 1911-1915). Detailně líčí Thunův zápas o jubilejní zemskou výstavu v roce 1891, boje s mladočeskou opozicí a vleklé zápolení s parlamentními obstrukcemi, českými i německými.
Leitmotivem celé biografie je snaha Františka Thuna o česko-německé vyrovnání. Usiloval o ně v letech, kdy konflikt mezi oběma národnostmi sílil a manévrovací prostor příslušníka české zemské šlechty a zároveň rakouského vlastence byl čím dál tím omezenější.
Krach vyrovnávacích jednání a začátek "Velké války" pak tvoří epilog Thunova politického působení, zasvěcený zápasu s rakouskými vojenskými špičkami a jejich snahou zavést v Čechách diktaturu.
Thunův životní příběh má paradoxní vyústění: když vstupoval do velké politiky, patřil k osobám mezi Čechy značně neoblíbeným: když umíral, nenáviděli ho čeští Němci, zatímco mezi českým obyvatelstvem – respektive jeho elitami – si získal uznání.
Thun jako homo politicus knize jasně dominuje: jako soukromá osoba stojí výrazně v jeho stínu. Je to trochu škoda, protože i mimo politickou arénu byl František Thun pozoruhodnou postavou.
Ačkoli už v pokročilém věku, patřil například k velkým průkopníkům automobilismu v Čechách (a jen na okraj – Jeho Excelence byla patrně prvním státníkem, který navštívil hokejový zápas českého národního týmu).
Více se čtenář dozví o jeho rodinném životě (ctitelé Lijavce mohou hádat, která z dvou Thunových žen je dvoumetrová manželka, kterou popletený císař v této hře označí za “opravdu velkou Chuchli”) nebo zahraničních cestách, které před vstupem do vysoké politiky vykonal.
Jan Galandauer: František kníže Thun
vyd. Paseka, 324 stran
