Ve vůbec první české monografii věnované Andersenovým pohádkám Slavíci, mořské víly a bolavé zuby na to upozorňuje překladatelka Helena Březinová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Česká knihkupectví a knihovny jsou sice zaplaveny knihami, které se honosí Andersenovým jménem, dánskému originálu jich ovšem odpovídá pouhý zlomek,“ dokládá hned na úvod odlišnosti překladu.
„Po silnici mašíroval voják, ráz dva, ráz dva, na zádech tornu a po boku šavli, byl totiž ve válce a teď se vracel domů,“ zní první překlad ze začátku 20. století, jehož autorem je František Fröhlich. Ale Vladimír Hulpach týž text ve své publikaci z roku 2004 pod Andersenovým jménem uvádí takto: „Konečně pustili vojanští páni toho soldáta domů! Nevím sice, jak dlouho jim sloužil – snad deset, snad patnáct let (a sloužil vždy statečně), ale poněvadž se nestal důstojníkem, nýbrž docela obyčejným uchem, ani žádné výslužné mu nedali.“
Podobné méně či více záměrné omyly se týkají Princezny na hrášku. V původní verzi autor dává prostor čtenářově fantazii a o původu princezny příliš neprozrazuje. „V jednom českém překladu vydaném roku 2006 se ovšem na konci koná slavná svatba, na niž dorazí i novomanželčini rodiče ze Stříbrného království – a jejich příjezd původ pochybné princezny spolehlivě legitimizuje,“ upozorňuje Březinová na publikaci Pohádky z edice Jupiter.
Z filmu Ledové království
V téže knize to podle Březinové obdobně schytaly i slavné Císařovy nové šaty. Zatímco v originále panovník přichází na to, že byl obalamucen, v Pohádkách se rychle utíká převléci a lid za něj ještě dva šibaly vyhledá a dostane do vězení.
Podobných změn se pak dopouštělo studio Walt Disney, když proměnilo Malou mořskou vílu v Ariel a Ledové království v dnešní Frozen. Na rozdíl od výše zmíněných tak však činilo přiznaně pod výmluvným sdělením „na motivy příběhu Hanse Christiana Andersena“.
Vyprávěno dětem
Četná převyprávění, nikoli překlady Andersenových pohádek potvrzují jejich kvalitu, ale čtenáři jsou ochuzeni o několikarozměrnost autorových textů. Jak sám říkal, psal je totiž pro děti i dospělé.
Podle Březinové do „pohádek vyprávěných dětem“, jak zněl zpočátku jejich podtitul, je vepsána řada skrytých významů, vlastně ani není záhodno, aby dítě pohádku beze zbytku pochopilo. I proto sám Andersen už roku 1844 od formulky „vyprávěné dětem“ nadobro upustil.
Mezi kvalitní překlady Březinová zařazuje vůbec prvního Andersenova překladatele z dánštiny Gustava Pallase, již zmiňovaného Fröhlicha a dvousvazkový výbor z roku 1953 nazvaný H. Ch. Andersen. Pohádky a povídky. Pod ním je podepsaný tým skandinavistů Jiřina Vrtišová, Jan Rak, Oldřich Liška, Božena Ehrmannová, Břetislav Mencák.
Andersen začal s pohádkami ve třiceti letech, celkem jich napsal dvě stě. První sešit vyšel dánsky roku 1835, v češtině se souborné vydání objevilo mezi lety 1914 a 1916.
27. září 2013 |
