Vaše kniha ležela patnáct let v šuplíku a čekala na dokončení. Proč jste ji nakonec dopsal?
Využil jsem lockdownu. Když jsem měl covid, vrátil jsem se k tomu rukopisu a dokončil ho. Největší motivací bylo zaznamenat tu dobu divokých 90. let z pohledu dospívajícího Roma. To tady totiž ještě nikdo neudělal. Chtěl jsem popsat, že ne pro každého to byla super doba. Některé pasáže, které jsem před lety psal jako horkokrevný mladík, jsem ale raději smazal.
Dceři jsem řekl: „Víc než 80 % lidí v téhle zemi nás tu nechce. Jsi reprezentantka menšiny, kterou Češi nemusejí. Abys byla úspěšná, musíš být třikrát tak dobrá jako tvá bílá konkurentka. Musíš se snažit!“
