RECENZE: Starý král ve vyhnanství je slabá kniha se silným obsahem

V literatuře beze zbytku platí, že na délce knihy nezáleží, jen na obsahu. Potvrzuje to i útlá novela Arno Geigera, která před dvěma lety oslnila rakouské čtenáře i porotu knižního veletrhu v Lipsku. Jmenuje se Starý král ve vyhnanství a díky brilanci překladatele Tomáše Dmitera a nakladatelství Mladá fronta je nyní k mání i v češtině.

Arno Geiger psal Starého krále šest let. | foto: Profimedia.cz

Autor ji psal šest let, má jen něco málo přes sto padesát stran, ale je to zásadní románový příběh o vztahu otce a syna, o zapomínání a o ztrátě pocitu domova. Právě o vzpomínky a bezpečí vlastního prostoru přichází postupně "starý král", ocitá se ve vyhnanství ve vlastní mysli, která mu odmítá sloužit.

Starý král ve vyhnanství je hutným autobiografickým záznamem o období, během kterého se Geiger staral o otce trpícího Alzheimerovou chorobou. Měl demenci ve střední fázi, pak se nemoc den ode dne zhoršovala: "Jako když člověka vytrhnou ze spánku, najednou nevíte, kde jste, kolem vás krouží věci, země, roky, lidé. A tenhle stav už se po zbytek dne nezmění."

Starý král ve vyhnanství

85 %

Autor: Arno Geiger

Vydavatel: Mladá fronta

168 stran, cena 249 korun

Syn je láskyplný, jako by znovu našel k otci cestu, nestěžuje si, nenadává, nepopisuje každodenní zápas o lidskou důstojnost nijak tragicky. Díky chorobě si na sebe ti dva udělali čas. A mezi přítomností se pak odvíjejí vzpomínky na předchozí život.

Starý pan Geiger je z generace, která měla smělé plány drsně utnuté krizí a druhou světovou válkou, musela z nich na dlouhý čas slevit. Přišla o přátele i kus svého života, který se pak už nikdy neubíral tím správným směrem. Po válce to totiž nebylo o nic lepší. Autor to trefně shrnuje: vypadalo to jako měsíční krajina - zbožnost, počestnost, slušné chování a nic než práce. Pro mladé lidi byla situace katastrofální.

Následovalo manželství, děti, kompromisy, otcův únik do rodinné nepřítomnosti. "Žádné vlnovky, jen přímky. Psát o manželství, které ztroskotalo, připomíná zametání studeného popela." Podobně dokonalých vět má Geiger na každé stránce několik. Ani slovo navíc.

Umí být přiměřeně vtipný i tam, kde by to mohlo být nedůstojné (když nachystá otci oblečení, starý pán vyjeveně kouká na ponožky a naprosto vážně se zeptá: A kde je třetí?), i zhrzený, aniž by se blížil plačtivosti sentimentu.

Starý král ve vyhnanství je kniha, která by neměla zapadnout. Už proto, že se svým způsobem týká každého rodiče i odrůstajícího dítěte.