RECENZE: To nedám! Knižní vzpomínky na devadesátky se čtou jedním dechem

Říká se, že kdo si devadesátá léta pamatuje, neprožil je. Hudební publicista Radek Diestler, zakladatel pražského Popmusea, si je pamatuje velmi dobře. Nadto o nich dokáže velmi vtipně, živě a poutavě psát.

Pohybovat se v deváté dekádě na hudební scéně, ať už aktivně jako hudebník, nebo pasivně jako nadšený hltoun všeho nového donedávna zapovězeného, znamenalo být u toho. Poptávka byla obrovská, nabídka nejinak a ke koloritu doby patřily takové bizarnosti jako album skinheadské kapely Orlík s písněmi jako Bílej jezdec nebo Álib agil – Bílá liga, rozuměno? – na špicích hitparád.

Nešlo jen o alba, velký třesk zažívaly hudební kluby, festivaly, vydavatelství nebo hudební časopisy, o hudebních televizních pořadech nemluvě – nebo přesněji řečeno, mluvě. To vše a ještě více (omamné látky v rukách z řetězu utržených rockerů nebo prvních apoštolů elektronické taneční hudby by bylo téma samo o sobě) s archivářskou pečlivostí, typickým humorem, lehkostí a zároveň značným přehledem v problematice zachycuje kniha Dekáda naplno.

Autor Radek Diestler býval jedním z pilířů časopisu Rock & Pop v jeho nejsilnějších časech. Což byly devadesátky. Jeho styl byl nepřehlédnutelný a v kontextu tehdejší redakce jedinečný. Plný ironických přípodoteků, poláčkovských hříček s jazykem, narážek, citací a odkazů pro znalé, které bylo radost rozkrývat a objevovat.

Dekáda naplno

80 %

Radek Diestler

65. pole, 2023, 400 stran

A přesně tímto stylem sepsal Diestler „knihu proměn české populární hudby 90. let 20. století“. Není to žádná suchopárná přednáška, ale živoucí a strhující jízda řečeným obdobím, plná zběsilých neuvěřitelných historek a okamžiků.

Čtenář, který se nepohyboval u zdroje, bude asi místy nevěřícně kroutit hlavou, třeba při popisu prvních neumělých pokusů o velký hudební festival, ale takto to skutečně bylo. Pamětník bude vržen zpět, vše se mu vrátí v jasných, nebo mírně rozostřených konturách, záleží na tom, jak silně tu dobu prožíval, a připomene si fakta, místa, pojmy a události, na které už si nevzpomíná. Nebo je raději, v rámci zachování duševní rovnováhy, vytěsnil z paměti.

Co říkáte na tvrzení, že kdo si devadesátá léta pamatuje, neprožil je?

celkem hlasů: 219

Hlasování skončiloČtenáři hlasovali do 0:00 pátek 15. prosince 2023. Anketa je uzavřena.

Je to nesmysl

55 %(120 hlasů)

Něco na tom je, ale tak dramatické to nebylo

32 %(69 hlasů)

Přesně, to sedí

11 %(25 hlasů)

Nevím / nezajímá mě to

2 %(5 hlasů)

V závěru knihy dostanou slovo ti, kdo se svým konáním stali do značné míry symboly těch psychedelických časů. Například Mardoša z kapely Tata Bojs, režisér a scenárista Petr Zelenka, zpěvačka Blanka Šrůmová nebo režisér Radim Špaček. Všem Radek Diestler položil stejné „anketní“ otázky, přičemž na prosbu o „typickou devadesátkovou historku“, která by charakterizovala ducha doby, odvětil posledně jmenovaný respondent bezelstně „To nedám :-/“. Neřekl nic, ale zároveň všechno.