Útlé dílko složené z fotografických zátiší, dokumentárních snímků ze 70. a 80. let a několika textů by se líbilo Janu Švankmajerovi. Je tu atomový hřib z květáku, vkusně kopulující zelenina, krásné samorosty nebo fotky měnícího se mraveniště. Jak Stach říká, byly doby, kdy na něj lezly surrealistické roupy. Fotil nejprve vyšinuté kompozice s lidmi, pak se pustil do zátiší a nakonec začal i kreslit.
Obálka knihy Pinhole Blues Jiřího Stacha
Na začátku šedesátých let fotil pro režiséry Kadára a Klose jejich Obchod na korze, pro Menzela Ostře sledované vlaky. „Shodou okolností jsem dělal fotky obou oscarových filmů,“ potvrzuje – to on vyfotil známý snímek Jitky Zelenohorské, kterak jí v Ostře sledovaných vlacích razítkují zadek.
Před sedmi lety, po Stachově monografické výstavě v Praze, mu vyšla velká publikace Natura Magica. Pinhole Blues je skromnější, jednodušší k listování, takový úvod do Stacha. Ale nejde jen o melancholická zátiší nebo trudnomyslné pohledy, rozhovor je plný vtipu. Třeba když Stach, který dělával i reklamní fotku, vzpomíná, jak se slavným kuchařem Vilémem Brabcem fotili houby do jeho kuchařky a Brabec prý obaloval v trojobalu místo hub hadry. „Zásadní premisa při fotografování jídla je, že všechno je podfuk,“ tvrdí Stach. Prý včetně hrachových lusků a pivní pěny.
