Skoro to působí, jako by Sitenského knihu někdo proklel. Od původního záměru ji vydat uteklo už sedmdesát let. Nejprve její vydání oddaloval autorův perfekcionismus, později to byl komunistický režim a následně, o desítky let později, zase technické problémy, dlouhá léta pátrání a velký vichr na podzim roku 2017, který odnesl střechu tiskárně.
Sitenského vnučka Adéla Kándlová, odpovědný redaktor David Pazdera ani další členové tvůrčího týmu se však nenechali odradit a kniha loni na konci roku vyšla. Tak to na úterním křtu popsala sama Kándlová.
Původně měl také létat
Ladislav Sitenský, který zemřel v roce 2009, za druhé světové války fotografoval československý odboj na západní frontě. Největší slávu mu přinesly fotky z prostředí letectva. Dva roky strávil jako příslušník pozemního personálu 312. československé stíhací perutě. Původně také mířil k nebesům. Bylo mu ovšem řečeno, že pilotů je dost a fotograf žádný. Nakonec mu to zachránilo život. Z pilotní školy, do které se hlásil, totiž nikdo nepřežil.
Úplně nejblíže byla kniha vydání roku 1948. Všechny fotografie zaznamenávající piloty v akci, o Vánocích, při návštěvě prezidenta Edvarda Beneše, technických kontrolách i návratu do Prahy už roztáčely rotačky v tiskárně V. Neubert a synové v Praze na Smíchově. Jenže se psal únor 1948, knih bylo vytištěno jen několik a veškerá sazba musela velmi rychle ustat, vytištěné bylo posláno do stoupy.
„Našli se však tiskaři, kterým to nedalo, listy vynesli a doma si je na koleni vázali z toho, co měli k dispozici,“ vysvětlila Kándlová na křtu. Také díky nim se Peruť 312 nakonec mohla dočkat vydání. Zásadní moment pak přišel na konci osmdesátých let, kdy se autorovi dostala do rukou maketa knihy. Nalezli ji v Českých Budějovicích u popelnice. Postupem let se začali ozývat i další, kteří knihu měli ve své knihovně.
Nakonec tak Peruť 312 díky odhodlání dědiců Ladislava Sitenského vyšla. On sám už se jí bohužel nedočkal.
