Provokativního režiséra, který zfilmoval Zwagermanův román Falešné světlo, zabil islámský radikál. Spisovatel a režisér se znali dvacet let.
Prý je po van Goghově smrti Nizozemsko méně tolerantní.
Ta vražda změnila celé Nizozemsko. Říkalo se, že vinu nese van Gogh kvůli svým výrokům na adresu muslimů, ale po roce se na internetu objevil seznam potenciálních cílů vražedných útoků, mezi nimiž jsou i zástupci stran zasazujících se o multikulturní společnost a mírumilovné soužití všech skupin. Nizozemsko prožívá čas velkého strachu a obav.
Jaká je v této situaci role spisovatele?
Mnoho spisovatelů říká: My tvoříme umění, angažovat se můžeme jako občané. Jsem jedním z mála, kdo míní, že mohu sehrát nějakou roli. Ne psaním politicky angažovaných knih či pamfletů, ale pokusem zachytit duši dnešního Nizozemska.
Jak vznikl strýček Siem z románu Šest hvězdiček, který si vezme život?
Při cestách na autorská čtení často nocuji v provinčních hotýlcích. Pod dojmem hotelu v městečku Venlo u německých hranic, který hleděl na obludný kruhový objezd a z druhé strany na zbořeniště, mě napadlo, že skutečný spisovatel by to dokázal popsat jako úplný ráj i peklo. Zrodila se idea hotelového časopisu, v němž se hotely po libosti zatracují nebo vynášejí do nebes. Byl jsem konfrontován se sebevraždou v rodině, ale jelikož se snažím osobní element potlačit, potřeboval jsem fiktivní postavu a kulisy.
Hlavním tématem knihy je sebevražda, vyrovnávání se s ní. Naznačujete, že navzdory deklarované otevřenosti společnosti zůstává tabuizovaná...
Samozřejmě, sebevražda je tabuizovaná, ale řekl bych, že čím dál méně. Když v roce 2001 Herman Brood, rock’n’rollová hvězda, skočil z amsterdamského hotelu Hilton, byla to hrdinská smrt skutečného rockera. Vždy se pozornost soustředí na zoufalství sebevraha, ale nikdo si nevšímá pocitů lidí, kteří po sebevrahovi zůstávají. Ve svazku rozhovorů o tomto tématu se manželka sebevraha vyjádřila: On už má peklo za sebou, ale nám teprve začalo.
Vyhýbáte se autobiografii, o čemž svědčí pestrost dějišť vašich románů. Podle čeho si vybíráte témata?
Nepíšu životopisně, ale následuji své fascinace a obsese. Román Gimmick! odkazuje k mému mládí a pokusům s drogami, Falešné světlo těží z doby, kdy jsem jako student bydlel pět let ve čtvrti červených luceren a moje sousedka se živila prostitucí. Šest hvězdiček je krajina dětství a svět mých rodičů. Jelikož jsou to kulisy pro Nizozemce známé, spojují dění v románu s mým životem. Pátrají v mých očích po známkách drogové závislosti; jsem za notorického návštěvníka bordelů; po Bokovce se každý divil, že nemám za přítelkyni Surinamku. Pro mě by bylo snazší říci: Ano, to je můj život. Ale kdybych měl prožít všechno, co je v mých románech, nikdy bych nenašel čas napsat dvacet knih.
