V důsledku prozíravé sňatkové politiky se v prvních desetiletích 16. století pod vládou Habsburků soustředil značný počet států a soustátí. Nově vzniklé panství spojilo pod žezlem jedné dynastie země, jež byly součástí různých kulturních okruhů. Nizozemsko-burgundské vévodství, španělská království, italské provincie, rakouské země, český a uherský stát - každý z těchto státních útvarů byl zapojen do svébytného systému mocenských vazeb a předurčen k hájení různých politických i ekonomických zájmů. Titul krále a císaře Svaté říše římské navíc svázal osud Habsburků s nesnadno ovladatelným státním konglomerátem, zajišťujícím spíše nárok na vládu než vládu samu. Udržení této nesourodé državy představovalo mocensky i organizačně obtížný problém a evropské dějiny dostaly novou dynamiku.
Historikové studují s velkým zájmem cesty, jimiž se Karel V., habsburská dynastie, ale vlastně celá Evropa vyrovnávali s novým mocenským rozložením. Po čtyři desetiletí - od nástupu vlády v Nizozemí v roce 1515 až po dobrovolnou rezignaci, čin v dějinách této doby zcela ojedinělý se Karel V. pokoušel vnutit Evropě ideu císařské univerzální monarchie. Historikové hovoří spíše o ztroskotání Karlových cílů a stále výše hodnotí jeho mladšího bratra Ferdinanda I. mistra realistické politiky a skutečného otce podunajského soustátí. To ovšem nic nemění na faktu, že novému evropskému řádu vtisklo Karlovo usilování znatelnou pečeť - svými úspěchy i nezdary. Marným úsilím o zastavení německé reformace Karel bezděčně podnítil vytvoření nových principů mocenské rovnováhy v říši na základě náboženského kompromisu, třebaže se s ním nikdy nesmířil. Karlova mnohostranná politika byla pro jeho následovníky inspirací i varováním. Mocenský systém, který se v jeho době vytvořil, jej však ve svých hlavních rysech přežil přinejmenším o jedno a půl století.
Karlův politický program i sama Karlova osobnost jsou pro historickou interpretaci oříškem a dosavadní výklady si často zajímavě protiřečí. Panovník, jehož životní příběh se odvíjel v době nástupu renesance do zaalpských oblastí, byl charakterizován jako poslední středověký císař, jindy jako první velká postava politického baroku. Seibtův příspěvek k diskusi je velice cenný, neboť není výčtem událostí, ale především bystrou interpretací. V centru pozornosti stojí "Karel V. jako člověk" - osobnost výrazně determinovaná vírou v tradici, řád, rodovou soudržnost a předurčenost k panování. Karlova politika u Seibta není cílem, nýbrž prostředkem k nahlédnutí do panovníkova myšlenkového hájemství, které mlčenlivý a uzavřený císař usilovně střežil.
Výkladově hutné kapitoly, které mají leckdy hodnotu samostatných esejů, za sebou sice následují v chronologické posloupnosti, avšak nápaditě vymezují a řeší jednotlivé problémové okruhy. Seibtovi se šťastně podařilo spojit obdivuhodný cit pro výstižné formulace s vyrovnaným nadhledem. Nepřeceňuje význam střední Evropy a vznikající habsburské monarchie (těžiště Karlovy politiky vkládá do západní Evropy), naopak klade plný důraz na vliv husitského příkladu pro strategii německé reformace.
Kriticky se staví k dosavadním interpretacím Karlovy zbožnosti a k odhalování jeho "středověkých" rysů. V Karlově činnosti naopak shledává řadu moderních a netradičních řešení státnických otázek.
S elegancí pravého mistra přistoupil Seibt k rozboru císařových písemných projevů. V pozadí celé Karlovy činnosti spatřuje vliv rytířských ideálů - duchovního odkazu pozdně středověkého Burgundska. Docenění kategorie "cti" pro Karlovo uvažování vrcholí závěrečným akordem, kdy Ferdinand Seibt poukazuje na spjatost Karlova života s veršovaným eposem Oliviera de la Marche.
Kniha se svou úpravou přidržuje německého vydání. Nakladatelství Ikar učinilo jediný, zato však neodpustitelný zásah: součástí původní knihy byl výběrový seznam literatury a také promyšlený systém komentářů, dokumentujících autorovo úsilí o výrazovou dokonalost. Díky zločinné nakladatelské aroganci však tyto nedílné součásti Seibtova díla hledáme v českém překladu marně!
Ferdinand Seibt: Karel V. Císař a reformace. Přeložil Milan Churaň. Ikar, Praha 1999, 192 stran, náklad a cena neuvedeny.
