K jeho souboru krátkých próz Divná doba napsal předmluvu Milan Kundera.
V útlé, ale obsahově nabité knížce Služba zákazníkům s podtitulem "krátký román" Duteurtre opět předvedl, jak nápaditě a vtipně umí tnout do živého.
Všudypřítomný mobilní telefon se literátům přímo vnucuje ke zpracování. U nás se ho jako literárního tématu spíše jen letmo dotkli třeba Michal Viewegh či Emil Hakl, s mobilem jako narušitelem milostných vztahů v knize Kdyby tak na mě někdo někde čekal zúčtovala Francouzka Anna Gavalda.
A přízrak úžasně zdokonaleného mobilního telefonu jako noční můra pronásleduje vypravěče Služby zákazníkům. Ten je ztrátou aparátu, plnícího úlohu jakéhosi náhradního mozku, takřka zbaven své identity. Současně však zůstává otrokem veškerých závazků, do nichž se smlouvou s příslušnou společností uvrtal.
Člověk se ve Službě zákazníkům mění v oběť mašinerie, jejímiž nástroji jsou mobily, platební karty, počítače. Jak se ubránit, když nám písemně blahopřejí k uzavření smlouvy na "rychlý internet", o nějž jsme nikdy nežádali? Co dělat, jestliže nám po vyťukání přístupového kódu počítač odpoví, že heslo je neplatné? Kde hledat pomoc, splyne-li nám PIN kreditní karty a mobilu?
Duteurtrův protagonista se nevzdává a autor nás zásobuje řadou zjištění. Zákazníky lákají výhodné nabídky, ale od chvíle, kdy je firma polapí, se musí řídit drakonickými předpisy.
Úsilí dopracovat se se stížnostmi k šéfovi služby zákazníkům připomíná snažení zeměměřiče K. z Kafkova Zámku, obzvlášť když se po řadě drahých telefonátů dozvíme, že příslušná osoba snad ani neexistuje.
Není divu, že Duteurtre ústy zoufalého hrdiny uvažuje takto: Až do pádu berlínské zdi stavěl kapitalismus svou výkonnost proti těžkopádné komunistické byrokracii. Avšak od té doby, co všude zvítězil, změnil se spotřebitel v jeho dlužníka.
Zvyšování produktivity, snižování počtu zaměstnanců a výrobní šílenství vedly ke "znovuzavedení komunistických front do kapitalistických zemí". Podnik nahradil Stranu ve využívání propagandy, přitom však se zákazníky jedná jako se stádem.
Duteurtra však nelze zjednodušeně označit za levicového kritika kapitalismu. Jeho vidění nevychází ze žádné ideologie a lze je uplatnit za jakýchkoli okolností.
Leckoho možná napadne srovnání s Duteurtrovými krajany Michelem Houellebecquem a Frédérikem Beigbederem. Beigbederův působivý útok na svět reklamních agentur v románu 99 franků má však v lecčems podobu zuřivého pamfletu. A za cynismem "Karla Marxe sexu", jak bývá nazýván Houellebecq, trčí mravokárně zdvižený ukazováček.
Duteurtre má výhodu, že se nejspíš nebere příliš vážně. I ve Službě zákazníkům je hlavně pozorovatelem směšné nahoty věcí. A skvěle pobaví.
