Americký spisovatel Cormac McCarthy, kterého kritika řadí po bok klasiků postmoderny Philipa Rotha a Dona de Lilla, napsal Krvavý poledník v roce 1985 a stal se díky němu kultovním autorem, nakladatelství Argo ho nyní vydává v češtině. Kdokoli chce pochopit McCartyho, měl by si Krvavý poledník přečíst, je však nutné počítat s tím, že se nečte snadno a slabší povahy může od autora trvale odradit.
Tanec na hrobech dětí
"Bůh stvořil svět, ale ten svět není každýmu podle gusta," říká v úvodu poustevník hlavnímu hrdinovi, klukovi beze jména, který je stejně málo klukem jako hrdinové dalších McCarthyho románů – věkem možná, zkušenostmi a hrůzami, které museli zažít, jsou však v patnácti letech dávno dospělými sešlými dušemi.
Tenhle svět krvavého Západu na hranici mezi Amerikou a Mexikem roku 1849 není podle gusta snad nikomu vyjma lovce skalpů Glantona a soudce Holdena, kteří vraždí pro svoji tupou potěchu, z přesvědčení, ze své podstaty. Málokterý román má ve svém středu tak odpudivé postavy a málokterý autor odolá pokušení zlo potrestat a dobro odměnit.
Génius, nebo šílenecTakové bylo dilema některých kritiků, když v roce 1985 tehdy ještě nepříliš známý McCarthy vydal svůj v pořadí pátý román, historický western Krvavý poledník. |
U McCarthyho obecně a v Krvavém poledníku obzvlášť se dobro prakticky nevyskytuje, nelze tedy doufat v jeho vítězství. Postava soudce uzavírá svým tancem a brutální vyšinutou promluvou děj románu, právě on přežije choleru, přestřelky, útoky, nájezdy Komančů, zásah armády, vězení, povstalce. Krystalické zlo, to nejhorší z člověka, s úšklebkem volá: "Pouze ten, kdo se cele a beze zbytku odevzdal krvelačenství války, kdo bojoval v aréně, zažil hrůzu hrůz a konečně pochopil, že promlouvá k hloubi jeho srdce, pouze takový člověk umí tancovat." A je to tanec na hrobech stovek lidí, bílých, černých i rudých, přátel i nepřátel, dospělých i dětí.
Realita krvavých dějin
Krvavý poledník je první autorovou knihou Jihozápadu. Když však stejnou cestou jako kluk z Krvavého poledníku jedou o sto let později hlavní postavy v jeho románu Všichni krásní koně, je Jihozápad mnohem romantičtější, byť zcivilizovanější, v Hranici je ve hře i touha po spravedlnosti.
Pak však McCarthy napsal román Tahle země není pro starý a čtenář, který doufal v konec apokalypsy, se do ní v téměř totožné krajině noří znovu. McCarthyho western není mayovka a víc než kde jinde zde platí heslo – když nezastřelíš, budeš zastřelen. Oproti knize Tahle země není pro starý jde v Krvavém poledníku o systematičtější násilí, jež vychází z reality krvavých dějin, nikoli jen z brutality pár jedinců.
Krvavý poledník je pravděpodobně nejšílenější McCarthyho knihou a možná i jedním z nejukrutnějších románů světové literatury. Je srovnatelný s popisem stalinských čistek či válečného běsnění. McCarthy prokazuje i detailní znalost krajiny, historie a geografie, především však dokáže čtenáři, který má o tehdejším Západě zcela jiné představy, vnuknout poměrně jasnou představu o tom, jaké zvrácenosti je člověk schopen, když dostane moc nad životy jiných.
CORMAC MCCARTHY - Krvavý poledníkArgo Praha, 2009, překlad Martin Svoboda, 393 stran, 358 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %
