Mají co říct Biblické příběhy pro nevěřící děti i věřícím dětem?
Záleží na přístupu rodičů, ale i věřící děti potřebují Bibli přiblížit k dnešku. Člověk, který k nim přijde zvenčí, má větší pedagogický odstup než ti, kteří jsou v tom ponoření. Takže v tomto smyslu ano.
Vzpomínáte, kdy jste poprvé četl Bibli?
Až dnes děkuji svému otci, že mě nutil se vzdělávat. K tomu totiž patřily i otravné chvíle, kdy mi četl z Bible, čemuž jsem se samozřejmě nechtěl moc podrobovat. Mám díky tomu však v sobě všeobecný přehled.
Proč známe biblické příběhy povrchně? Je to chyba školství?
Zčásti za to může komunismus, protože v západních zemích na tom nejsou tak špatně jako tady, a pak taky český ateismus. Já sám jsem člověk nenáboženský, ale i ateista musí uznat obrovskou hodnotu, která v Bibli je. Vypovídá o našich kořenech a hodnotách. Bez ní nejde pochopit, v čem spočívá to, že jsme Evropané.
Obálka knihy Biblické příběhy pro nevěřící děti
Jenže je vůbec pro dnešního čtenáře srozumitelná?
Úplně na čtení není. Řekněme, že jsem člověk, který v hospodě od známého zaslechne, že by si měl něco z Bible přečíst, protože o ní vůbec nic neví. Ten, když si ji otevře, bude asi úplně vedle.
Něco takového bylo impulzem k sepsání knihy?
Ten přišel během besedy na gymnáziu o mé knize Nová planeta. Ani jeden student neměl tušení, jaký byl příběh Josefa a jeho bratrů. To mi přišlo jako katastrofální mezera ve vzdělání.
Uprchlická krize v tom nebyla?
Ano, také. Stydím se za naše většinové odmítání uprchlíků. Tím však nemyslím, že bychom neměli bránit hranice, ale sobectví a neznalost lidí, kteří vynášejí tak nenávistné soudy, mě děsí. Když jsou takoví vlastenci, měli by začít u pátrání v kořenech evropské civilizace. Pak se teprve můžeme porovnávat s islámem a dalšími kulturami.
Proč to Češi vlastně takto vnímají?
Nemyslím si, že by Češi byli nějak výjimečně sobečtí oproti ostatním. Jen je smutné, že se část z nich nechala zmanipulovat a jejich výroky jsou proto často naprosto nemilosrdné. Jenže kolik z nich by opravdu dokázalo odmítnout opuštěnou maminku s dítětem na prahu svého domu, to je další otázka. Možná to, co píší na Facebooku a dalších sociálních sítích, nemusí svědčit o tom, co mají v srdci. Rozhodně to však svědčí o zmatenosti a ztrátě hodnot. Nemůžeme se tvářit, že osud někoho se nás netýká jen proto, že se narodil v Sýrii.
