Ve druhém vydání z roku 1964, ze kterého nakladatelství Maraton vycházelo, chybělo deset normostran. „Tehdejším redaktorům nebo spíše jejich nadřízeným vadilo mnohé – například pasáže o ruské utlačovatelské politice vůči Polákům, zmínky o náboženství nebo o setkávání a přátelství Marie Curie s monarchy a západními politiky,“ popisuje šéfredaktor Richard Štencl některá z témat, která cenzurou neprošla. Následující edice z roku 1972 doznala ještě výraznějších zásahů, oproti předchozímu vydání rozsahem dvojnásobných.
Vynechané pasáže nově přeložila Nina Hřídelová, autorkou zbylého překladu je Eva Sgallová. „Text bylo potřeba upravit z hlediska současné češtiny, především stylistiku a lexikálně. Vzhledem k tomu, že za minulého režimu byla redakční práce v nakladatelstvích na vysoké úrovni, nepředpokládali jsme, že v překladu budou nějaké závažnější problémy, a ani ve snu nás nenapadlo, že by biografie Curieové mohla být cenzurována,“ popisuje Hřídelová, jak v nakladatelství objevili cenzurované části.
„Náš redaktor, který překlad upravoval a pracoval také s francouzským originálem, si však všiml, že v češtině chybí zmínka o setkání Curieové s maršálem Piłsudským a odstavec o zájmu Pierra Curieho o spiritismus. To bylo neblahé znamení, a tak jsme se pustili do detailnějšího porovnání s originálem a zároveň jsme našli na internetu článek Jana Novotného z roku 2003, ve kterém provedl podrobné srovnání českých vydání s originálem, a to právě z hlediska cenzurních zásahů,“ vysvětluje dál.
A proč se vůbec nakladatelství rozhodlo biografii vydat? „Marii Curieovou sice každý zná, ví něco málo o Nobelových cenách a že šlo o slavnou vědkyni polského původu, málokdo ale skutečně zná její nesmírně působivý životní příběh a to, co dokázala na poli vědy. Životopis, který napsala její dcera Eva, je celosvětově proslulý, přibližuje osobnost Marie Curieové velice plasticky a dodnes neztratil nic ze své hodnoty,“ míní Hřídelová.
Inteligence i obětavost
Autorka knihy Eve se slavné vědkyni narodila v 37 letech a v průběhu let se živila jako novinářka, klavíristka i poradkyně generálního tajemníka NATO. Ve vzpomínkách na matku vyzdvihuje její „stálost charakteru, pracovitost, neúprosnou inteligenci a obětavost“. Neuměla být slavnou ženou, upozorňuje dcera a jen stvrzuje slova Alberta Einsteina, který jednou řekl, že ze slavných je Marie Curie-Sklodowská jediným člověkem, kterého sláva nezkazila.
Eve Curie stvořila rozsáhlý beletrizovaný životopis, v němž poutavě vypráví, jak o problémech lidských, tak vědeckých. O matčině dětství, první návštěvě Francie, setkání s osudovým partnerem i cestách, které podnikala. Marie Skłodowská se narodila ve Varšavě roku 1867 do učitelské rodiny, velkou část života však strávila mimo Polsko. Ve čtyřiadvaceti letech se stala první ženou, která byla přijata na fakultu fyziky a chemie na pařížské Sorbonně.
Zásadní pro její osobní život i kariéru bylo setkání s fyzikem Pierrem Curiem, se kterým získali Nobelovu cenu za výzkum radioaktivity. Druhou Nobelovou cenou za izolaci čistého radia byla oceněna až po manželově smrti. Výzkumu se věnovala do konce života. Zemřela v roce 1934 na leukemii a podle jaderné fyzičky Dany Drábové, jak píše v doslovu knihy, se řadí k lidem, díky nimž žijeme v době „pozoruhodného pokroku“.
