RECENZE: Z japonského komiksu Zelená krev se rodí žánrová hostina

Co se stane, ujme-li se tak výsostně amerického žánru, jakým je western, japonský tvůrce komiksů? V případě prvního svazku série Zelená krev vznikl nádherně nakreslený „rokodaps“.

Smrťák z komiksu Green Blood - Zelená krev | foto: Crew

Pod pojmem „manga“, což je specifická odrůda japonskéko komiksu, si člověk alespoň trochu zběhlý v popkultuře vybaví zpravidla fantasy, tvrdé sci-fi, postavy teenagerů s ježatými vlasy i vykulenýma očima a samozřejmě typicky japonský přístup k vyprávění příběhů, který klade důraz na detail, silné emoce a nebojí se velkých gest.

Ale čistokrevný western? To je v tomto specifickém literárním žánru poněkud unikum. A přece. První část série Green Blood, tedy Zelená krev, z pera Masasumi Kakizakiho, autora i u nás dostupné hororové mangy Skrýš, námětem připomíná film Martina Scorseseho Gangy New Yorku a podobná díla.

Nacházíme se v New Yorku poloviny 19. století ve čtvrti Five Points, prolezlé špínou, prostitucí, zkorumpovanou policií a hříchem všeho druhu. O nadvládu nad městem bojují dva gangy, Grave Diggers a Iron Butterflies, přičemž se zdá, že poslední dobou se k moci dostávají druzí jmenovaní. Ti první však mají v rukávu jeden trumf.

Pracuje pro ně irský přistěhovalec Brad Burns, zvaný Smrťák. Likvidátor všeho nepotřebného, přízrak v černém s pistolí vylepšenou jako břitva ostrou čepelí. Zároveň však muž pevných morálních zásad pečující o mladšího brášku Luka, který naopak o ganzích a jejich řádění nechce slyšet ani slovo. Ani neví, co je jeho bratr ve skutečnosti zač.

První část mangy uvede do děje a seznámí s postavami. Je to jako sledovat úvodní díl seriálu a těšit se na další, v nichž se příběh bude klikatit a zamotávat. Zatím jsou karty rozdané jasně. Brad a Luke přežívají, jak se dá, sní o tom, že jednou budou existenčně samostatní.

Zatímco Luke přes den dře jako mezek, Brad se fláká a v noci se mění v nekompromisního vykonavatele „spravedlnosti“. Zároveň ho sžírá letitá křivda a prahne po pomstě. Nic, co bychom už neviděli třeba ve filmech Sergia Leoneho a dalších slavných westernech.

V tomto ohledu Kakizaki vypráví celkem klasickou a mnohokrát osvědčenou historku – tedy alespoň co se úvodního svazku týče. Ale do jakých kulis ji zasadil a jak ji formálně vyšperkoval.

Jeho kresba je fantastická. Každá stránka komiksu je pastvou pro oči. S neuvěřitelným smyslem pro atmosféru sází autor jeden překrásný výjev za druhým. Je to poezie smutku, strachu, bolesti a smrti. Krev cáká na všechny strany, ulpívá na dokonale vykreslených zdech náleven i bordelů, pohledy hlavních postav se zavrtávají do mozku a je skutečnou rozkoší si vychutnávat Kakizakiho cit pro rytmizování a stavbu jednotlivých panelů.

Zelená krev

75 %

Masasumi Kakizaki

překlad: Marek Mikeš

Crew, 2020, 204 stran

Díky tomu jsme okamžitě v centru dění a při těch nejdrastičtějších výjevech bezděky přivíráme oči a sykáme bolestí. Jednou z nejpůsobivějších pasáží je surová konfrontace morálně prohnilého gangsterského synka s prostitutkou. Opět výjev, který jsme viděli už mockrát, ale v tomto případě ho autor zprostředkoval tak, že z něj bude běhat mráz po zádech.

Kniha končí v tom nejnapínavějším momentě čili titulek To be continued... a na posledních stránkách krátce nahozená anotace toho, co hlavní hrdiny ještě čeká, vyvolává okamžitou potřebu dalšího dílu.

Koho příběh bratrů Burnsových chytil, dočká se v květnu. A pokud Masasumi Kakizaki krom úchvatné kresby dodá ještě více zvratů, morálních dilemat a vnitřních dramat často neočekávaně jednajících postav, budou to skutečné žánrové hody.