Jan Soukup, jedna z nejautobiografičtějších Kohoutových postav, je básník a redaktor Rudého práva, za války totálně nasazený v Drážďanech a beznadějně zamilovaný do komunistických ideálů a krásné herečky Kamily Nostitzové. Felix Fischer, její o pětadvacet let starší manžel, filozof a sociální demokrat, řídil s Benešem za války z Londýna exilovou vládu.
Jan Soukup je nejdřív Fischerovým sokem a poté jeho soudružským souputníkem, aby ho nakonec krutě zradil. V revolučním roce 1948 byl ovšem jen málokdo tak prozíravý jako Fischer, s hrdostí Mirka Dušína a odvahou Jana Masaryka.
Pavel Kohout, který letos vydává už pátou knihu, navíc první román po dvanácti letech, neztratil nic na čtivosti, příběh staví bravurně, byť občas neodolá a použije klišé, kterému lze jen těžko věřit (Felix Fisher jen o vlásek unikl smrti, když se v roce 1912 náhodou nenalodil na Titanic). Vyvolává však desítky otázek a líčí na čtenáře past - s kým se má vlastně identifikovat? Zpočátku pravděpodobně s extatickou láskou Soukupovou, která je průzračná a čistá, i když zrazuje ctnostného Fischera.
Postupně ho však každý čtenář musí opustit, díky historickým znalostem a důsledkům, které Soukup zatím nevidí nebo vidět nechce. Nebo se má ztotožnit s Fischerem, který je první polovinu knihy překážkou té velké lásky? V druhé půlce je Fischer jediným kladným hrdinou, který nezradí své přesvědčení ani vlast. Jsme schopní se za něj postavit, stejně jako se on postavil za pravdu? Nebo se čtenář ztotožní s Kamilou, která je vlastně jen manželkou či milenkou, i když nesmírně statečnou a celou dobu čekající, koho jí osud nechá a kdo jí zemře, byť je miluje oba?
Přísluší nám soudit?
Smyčka se stahuje až do nejzazšího konce a čtenář už před začátkem procesu se zrádcem komunistických ideálů a zaprodancem západních imperialistů Fischerem tuší, že Soukup není slibovaného hrdinského gesta schopen a proti straně nepůjde.
Možná je to jasné mnohem dřív, už s jeho prvními komunistickými agitkami (skutečnými, které publikoval v Rudém právu Pavel Kohout), které tenkrát nadchly národ dělníků, ale teď s odstupem let z nich naskakuje husí kůže. Jen podvědomě hledáme ostrov statečnosti uprostřed zrady a hnusných komunistických praktik, ten však, alespoň v Soukupově případě, potopila těžká láva lidského strachu.
Je možné Soukupovu zradu ve vykonstruovaném procesu něčím omluvit? Osobní mstou za ukradenou ženu? Pustou zbabělostí? A znovu, stejně jako v případě bývalého komunisty Kohouta a optikou nařčení bývalého dvojnásobného komunisty Kundery - je možné někoho soudit? Nebo nám to nepřísluší a jednou to někdo udělá za nás? Spolehneme-li se na to, umyjeme si ruce sami před sebou a přenecháme to božím mlýnům. Každý ze Soukupů má své svědomí a nikdo z nás nedohlédne do všech konců. Tisíce zmařených životů, vztahů, rodin a lásek však zůstanou.
A to je příliš tragické memento, než abychom se mohli odvolávat na to, že taková byla doba. Pavel Kohout i Milan Kundera o tom bezpochyby ví své. I literární postavy Felix Fischer a Kamila Nostitzová. Ti už jsou však bohužel mrtví.
PAVEL KOHOUT - Smyčka
Pistorius a Olšanská, 2008, 184 stran, doporučená cena 229 korun.
Hodnocení: 90 %
