RECENZE: Až to se mnou sekne. Jiřina Bohdalová znovu líčí svůj život

Před čtrnácti lety vyšly vzpomínky Jiřiny Bohdalové Měla jsem štěstí na lidi. Její další kniha Můj život mezi slzami a smíchem teď přináší nová fakta jen z poslední éry, ale tehdy i nyní zůstává nejsilnějším hereččino líčení rodinného dramatu 50. let.

Bohdalová sice vyměnila spoluautora svých pamětí, minulého Petra Horu - Hořejše vystřídal Jiří Janoušek, nicméně obsah zůstal prakticky týž. Logicky, nelze přece přepsat ani vlastní život, ani způsob vyjadřování. 

Takže i z druhých memoárů, byť tu mluví i o svých rolích a kolezích, vyzařuje především hereččina oddanost vůči jejím nejbližším, k vlastním rodičům, sestře, dceři i vnukům, k zázemí, jehož si váží o to víc, oč tvrdší roky zažila.

Láskyplnost dýchá z popisu dětství včetně kouzelných detailů, jaké představují třeba „předplivátko a zaplivátko“ neboli miniaturní zahrádky domku v dělnické kolonii. 

Že se odmala ráda předváděla a že na DAMU ji coby dceru živnostníka vzali až na třetí pokus, takže v mezidobí nejprve běhala v barrandovském studiu pro kávu a pak si zkusila učitelskou dráhu, se všeobecně ví – ostatně Bohdalová často připomíná, že právě předčítání pohádek ve škole ji připravilo na příští proměnu hlasů postaviček včetně Křemílka a Vochomůrky.

Zcela zásadní kapitolu, kterou líčí v bezmála filmových dialozích z výslechů, však zahájilo zatčení a odsouzení jejího otce. Monstrprocesy 50. let vrcholily, studentka čekala dítě, muže měla na vojně, tatínka za mřížemi a na starost obživu matky i mladší sestry. 

V té době jí pomohli Radovan Lukavský, jenž místo hrozícího vyloučení „dcery nepřítele“ navrhl jen roční přerušení studia kvůli těhotenství, a spolužáci v čele s Luďkem Munzarem, kteří se za její návrat postavili s hrozbou, že jinak odejdou také. Mimochodem básnička právě od Munzara patří k unikátním doplňkům knihy.

Bohdalová rovněž přiznává, že zprvu tíhla více k hereckých slzám než k smíchu a že neví, kde vzala chuť začít s televizní zábavou, když byla „věčně vystrašená“. Dojde i na známou historku o úspěšné radě Jana Wericha, jak obelstít estébáky, či hereččin polistopadový boj proti osočení, že s nimi spolupracovala.

Můj život mezi slzami a smíchem

55 %

Autoři Jiřina Bohdalová a Jiří Janoušek

Zamrzí, že kniha vybavená spoustou raritních fotografií vykazuje nedbalou redakci zahrnující chyby gramatické – střídali se školy – i věcné v čele se záměnou Českého lva za Zlatého lva. 

Na druhé straně v závěru zmiňujícím nejnovější hereččinu premiéru, tragikomedii Gin Game v Divadle Na Jezerce, zazní nová informace: „Rozhodla jsem se, že to bude moje poslední divadelní role.“

Načež odzbrojí finální doklad „mého pozitivního“ myšlení v podobě představy téměř devadesátileté Bohdalové o jejím definitivním konci: „Sekne to se mnou uprostřed vyprávění zábavné historky.“

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv