Je to krásná kniha, okouzlující konglomerát slov a černobílých fotografií, zachycujících opuštěné pražské uličky, zákoutí, podloubí, honosné budovy i větve stromů roztančené větrem. Člověka na nich nenajdeme, ale o to silněji si uvědomujeme jejich náhle smutnou poezii.
A texty? Den po dni, celkem šestašedesátkrát, zachycuje Fíla to, co mu tanulo na mysli během neobvyklých jarních týdnů. Někdy se ve vzpomínkách vrací do svého dětství, prožívaného na Malé Straně. Jindy mu apokalyptické mraky nad Rudolfinem připomenou tryznu za Jana Palacha v lednu 1969.
Historických reminiscencí má víc, a mnohdy pozoruhodných. Třeba u data 6. května připomíná Fíla osud generála Karla Kutlvašra, vojenského velitele Pražského povstání, kterého posléze komunisté poslali do kriminálu. V Leopoldově se setkal s německým generálem Toussaintem, s nímž tehdy v květnu 1945 dojednal kapitulaci německých jednotek. Teď si spolu občas zahrají šachy.
Jinde se zmiňuje o proslulém pražském nevěstinci Gogo a trochu si střílí z Egona Erwina Kische kvůli jeho zálibě v prostitutkách. U kláštera na Hradčanech zase přesvědčí vrátného, aby ho pustil podívat se na nejznámější českou mumii – řádovou sestru Marii Elektu ze 17. století, která údajně dodnes činí zázraky.
Nouzový stavNapsal Ivan Fíla, vydalo nakladatelství Libri |
U Lorety rekapituluje pražské návštěvy pozdějšího slavného (a zavražděného) švédského premiéra Olofa Palmeho. U jednoho stromu zase tragický milostný příběh rybáře a jeptišky. A nikdo teď nešlape na bílé kříže na Staroměstském náměstí, dané sem na památku sedmadvaceti popravených českých pánů.
Zkrátka: je to fascinující čtení, také díky Fílovu kultivovanému a místy až básnickému způsobu psaní, čtení plné tajemství, fantazie i faktů. Svítí z něj láska k městu, historii, k lidem. Každý ze zápisků končí přáním „hezký den“. Listování Nouzovým stavem ho zaručí.
