RECENZE: Mazlivé i hrůzu nahánějící japonské komiksové kočky

Japonský komiksový scenárista a kreslíř Džundži Itó je milovník koček. Jak ale dokládá jeho autobiografický počin Kočičí deníky, nebylo tomu vždy. A nebyl by to mistr hororové mangy, kdyby do příběhů o svých miláčcích nevnesl znepokojivé tóny.

Sotva se vypravěč, kterým je sám Džundži Itó, společně s manželkou přestěhoval do nového domu, oznámila mu jeho drahá, že s nimi bude bydlet kocourek. A ne jeden, ale rovnou dva – Jon a Mú. Pan spisovatel a kreslíř se zrovna kochal krásnou naleštěnou podlahou, čistými zdmi a nepoškozeným nábytkem. Představa, že mu po tom všem budou rejdit, škrábat a hryzat neposední, v lepším případě chlupy, v případě horším rozličné exkrementy trousící tvorové, se mu ani v nejmenším nezamlouvala.

Svolil a zpočátku to byl boj. Kocoury a prvních stránkách knížky líčí jako potměšilá zvířata s nebezpečným leskem v očích. A samozřejmě jsme v Japonsku a ve specifickém literárním žánru čili nad tím, že se přepracovanému a nevyspalému Džundžimu jednoho rána ležící kočka jeví jako obří slimák, se není třeba znepokojovat.

Kočičí deníky

75 %

Džundži Itó

překlad: Anna Křivánková

Nakladatelství CREW, 2023, 132 stran

Pak se ale „něco“ stane a Itó ty věčně hryzající a škrábající kocoury začne milovat. Má o ně strach, nedokáže si život bez nich představit.

Omotali si ho kolem prstu, už nežije s kocoury, ale kocouři žijí s ním. Kdo kdy sdílel a stále ještě sdílí společnou domácnosti s kočkami, bude dokonale rozumět a vychutná si tuhle komiksovou jednohubku s ještě větším gustem než „nekočičí“ čtenáři.

Komu se kdy kocour nebo kočka schoulila do klína a začala spokojeně příst, bude dojat scénou, v níž Džundži Itó ve strachu, aby kolečka jeho pracovní židle kocourky neporanila, obloží je čtyřmi baleními lepicí pásky a pochvaluje si, že pohyb na židli je sice ztížený, ale mazlíčci Jon a Mú jsou ochráněni a v bezpečí.