Letos v létě to připomíná nové vydání jeho románu Ženy milující od nakladatelství Slovart. Stejně jako poprvé v roce 1982 se ke čtenářům dostává v překladu Martina Hilského, tentokrát však s novou obálkou od ateliéru Tomski&Polanski.
Ženy milující sledují životní a především láskou ohýbaný osud dvou hrdinek – učitelky Ursuly a umělkyně Gudrun. Sester známých již z předchozího románu Duha, do jejich života autor vysílá hrdiny Ruperta Birkina a Geralda Criche, aby na jejich společných vztazích mohl co nejlépe demonstrovat své myšlenky a pocity. Jak už dříve poznamenal Martin Hilský, Lawrence se nikdy objektivitou a odstupem jako spisovatel příliš nezabýval.
Obálka knihy Ženy milující
Styl života a puritánská výchova jeho matky jej postupně postavily do opozice proti prostředí, ze kterého pocházel. „Lawrence si zkrátka v těchto formativních letech vyvíjí instinktivní, intuitivní, protipuritánskou a protiměšťáckou senzibilitu, onen odpor k vědomému já, k mentálnímu, přirozené aspekty potlačujícímu vědomí, který se s různou intenzitou a v nejrůznějších formách objevuje v celém jeho díle,“ píše Hilský.
Není divu, že při zkoumání lidské přirozenosti jde ruku v ruce i potřeba psát autenticky o záležitostech intimního charakteru. Ač takový popis může současnému čtenáři připadat zcela nezávadný, jedno z jeho posledních děl, Milenec lady Chatterleyové z roku 1928, bylo ve Velké Británii po soudním sporu povoleno až v roce 1960, tedy dlouhých třicet let poté, co podlehl Lawrence tuberkulóze.
Obdobný zákaz platil i pro zmiňovanou Duhu z roku 1915. Někteří zahraniční literární vědci však obvinění z obscénnosti vidí jako zástupný důvod. Domnívají se, že úřadům mohla vadit především autorova kritika britské účasti v první světové válce.
I z doslovu Hilského vychází, že autorovi přišla doslova zbytečná. Navzdory tomu, že právě v těchto drastických časech se pudy a intuitivní chování člověka projevují ve své nejčistší podobě.
Kromě Slovartu připomnělo spisovatele a básníka D. H. Lawrence také nakladatelství Argo, když loni vydalo výbor z jeho povídkové tvorby nazvaný Poslední smích. Svazek nabízel autorovy doposud nepřeložené texty.
Podle jeho díla vzniklo také několik filmů a televizních seriálů. Román Ženy milující naposledy převedla do filmové podoby britská televize BBC v roce 2011. Přílišnému uznání se však adaptaci, na rozdíl od díla, nedostalo.
