Paní Přenosilovou jsem neměla tak nějak příležitost pořádně poznat vyjma jejich pěkných písní ,ty si byly.Byla to velice charismatická paní a distingovaná a vždy tam kam přišla tak opravdu přišla noblesa a uhlazenost.

Ještě jednou rodině a přátelům upřimnou soustrast a paní Přenosilová odpočívejte v pokoji.

Mně bylo v roce 1967 6 let a zbožňoval jsem ji, Boty byly nejoblíbenější mou písničkou. Sledovali jsme její klipy doma na velkém černobílém televizoru a byl to pro mě svátek, když mi to rodiče pustili. Jo, Přenosilka byl, je a bude pojem.

Až umřu, nechci aby byl na mém pohřbu Kohák a vlastně každý, kdo mě nezná! Já osobně nesnáším pohřby a jít na cizí by mě ani nenapadlo. Nejvíc mě štve, že já na ten svůj budu muset, že se tomu nevyhnu!

V té smuteční síni jsem byla před pár lety na pohřbu mé kamarádky Evy. Byl to velice zajímavý pohřeb. Jinak paní Přenoslilovou jsem ráda poslouchala, nevím, zda to byl Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. S Karlem Krylem byli báječní.

Ano, byli to dva skvělí lidé!

Skvělá žena. Dokázala žít kdekoliv na světě, ale vrátila se zpět do Čech. Upřímnou soustrast blízkým a rodině. Bude ještě mnoho let rozdávat radost ze svého zpěvu. Je jako člověk a jako Zpěvačka nezapomenutelná.

Někomu stačí doslova pár písniček, ale skvěle zazpívaných, a stane se legendou. Šedesátky bez Přenosilky, nemyslitelné. R.I.P.

Prostě SKVĚLÁ!!Miluju ji. R.I.P.

Odešla výborná zpěvačka, Yvonne Přenosilová bude uložena k věčnému odpočinku ve skvělé společnosti. Rád jsem poslouchal její písničky, celé je to moc smutné.

Úžasná žena a zpěvačka, jak už někdo poznamenal, v těch patnácti či šestnácti byla naprosto autentická, svá, prostě osobnost, která si na nic nemusela hrát, či se něčeho bát. Vzpomínám, jak někdy v roce 1964 se jednou rozkřiklo, že v sobotu bude Přenosilka zpívat v televizi Roň slzy, v nějakým pořadu. Tak jsme šli celá rodina asi dvacet minut ke známým, kteří už měli televizor, abychom ji viděli a slyšeli živou. A nebyli jsme zdaleka sami, i pár ostatních kámošů se s rodiči trousilo k někomu mrknout na ni v bedně, fakt to bylo třeba v brněnských ulicích poznat. Kdepak tehdy, zmáčknout si youtube. Ovšem zase to byl zážitek, kterej se nikdy nezapomene.

A co Vondráčočková

Někomu snad scházela?