Kytarista a zpěvák Roman Pokorný | foto: archiv Romana Pokorného

GLOSA: Jazzman Roman Pokorný si s trampem Wabi Ryvolou skvěle rozumí

  • 2
Pro toho, koho zasáhly ve správném čase, tedy hlavně u ohňů v 70. a 80. letech, drží písničky bratří Ryvolů jako mlat. A mnohé zrají a znějí lépe než tenkrát, samozřejmě v originálním podání Wabiho, Mikiho a dávných Houboes.

Čas od času někdo do jejich zpěvníků sáhne, těžila z něj brněnská trampská scéna, něco zkusil Horkého Kamelot i druhý Wabi, písničkář Daněk s Ďáblovým stádem.

Nyní vrací do oběhu velký kus ducha Hoboes s vůní evergreenů a melodických splínů jazzový kytarista Roman Pokorný, ceněný hráč a skladatel proslulý alby Brazilian Coffee, Brooklyn Session či poctou Duku Ellingtonovi Cab To Cotton Club. Nyní vydal CD, vinyl i zpěvník Blues dřevorubce, pro které zhudebnil patnáct nikdy nenahraných textů staršího z bratrů, Wabiho Ryvoly.

Kytarista, profesionál a důvěrný znalec prostředí, ohňů i stylu, se s požehnáním dědiců chopil hobousáckého gibsona a přizval jazzové kamarády, kontrabasistu Ondřeje Štajnochra, bubeníka Petra Nohavicu, pianistu Jakuba Zomera, mandolinistu Martina Krajíčka a banjistu Jaroslava Jahodu.

RECENZE: Živá diskotéka v Praze. The Weeknd posunul pojem koncert o krok dál

Znalci mi potvrdí, že mu jak za covidu na chatě, tak později ve studiu vousatý bard stál za zády. Pokorný – na obalu po trampsku v polní čapce jižanského dobrovolníka – zpívá Wabiho texty s přirozenou ledabylostí muzikanta, po duchu a věcně, nemá potřebu tlačit na okázalé chlapáctví, které ryvolovské coververze dokázalo pohřbít. Přitom si hlídá sound i swingové harmonie, neexhibuje nad jazzovou rytmikou.

K tomu přibral pro Hoboes nezvyklý akordeon, na nějž hraje Vojta Drnek. I ze spíše neznámých textů skládá ucelený obraz Ryvolova díla, jak říká „poetického i naturálního“. Náleží tam blues (titulní píseň je Wabiho prvotina), alkoholický Zlej den, ironická Dál a dál, milostná Pavučiny tvých řas i mrazivé příběhy kalibru Eskadry smrti.

Písničkový humor už u mnohých folkových autorů časem vyvanul, ale taková Dopravní nehoda v malém městě má pořád švih a vtip: „Do zatáčky v pravým vinglu/auťák plnej dětí pinglů/ v rytmu suprafonskejch singlů/Za sebou má hřmící koně/jede sice v pravý zóně/profesionál... Samozřejmě nechybí kýče zbavená autentická romantika táborová ani zpovědní litanie hříšného chlapa se svědomím, v nichž byl Wabi nejsilnější. Je to radost poslouchat.