Bylo to trochu folklorní, mystické, bujaré i důstojné. A trochu jako by si Vesna neuměla vybrat, čím chce vlastně být.
Patricii Fuxové a jejímu ryze ženskému ansámblu nelze upřít ambice. Je trochu zvláštní pocit, když tu samou kapelu vidíte v létě na malém venkovním pódiu před pražským klubem Cross a o pár měsíců na ni jdete v gala do Obecního domu, kde hraje s orchestrem a doprovázejí ji tanečníci.
Dá se tedy říct, že Vesna svůj potenciál naplnila vrchovatě. Písně, vlastně docela popové, ale více než šmrncnuté folklorem, zněly s orchestrem skvěle. Zazpívat si duet Láska z Kateřinic přišel i Vojtěch Dyk, který následně desku Pátá bohyně pokřtil. „Představuji tě jaru, létu, podzimu i zimě. Ať se ve všech obdobích dobře prodáváš,“ popřál debutovému cédéčku.
Kapelu doprovodila také cellistka Terezie Kovalová, jejíž nástroj pomáhal na pódium dopravit jeden z tanečníků, což je jen jedna z mnoha vtipných maličkostí celé show. Přidala se rovněž zpěvačka Věra Martinová a na úplný závěr večera si s Vesnou zazpívaly ještě Yellow Sisters.
Problém sympatického a velkolepého představení spočíval ve dvou aspektech. Že Vesna přecházela z okamžiků sošné důstojnosti do chvil až rozjuchaných a publikum přeci jen sedící ve večerních šatech ve slavné Smetanově síni úplně nevědělo, jak s tím naložit. A že po takovéto opulentní show bude každý jiný koncert Vesny působit jako chudý příbuzný. Nicméně hudba zůstává a bude bavit i v komornějším provedení.
