RECENZE: Tori Amos propojuje písničkářství s popem svým hlasem

Americká písničkářka Tori Amos je na své nové, už patnácté desce Native Invader popovější i rockovější než dřív. Příjemně živé nahrávce navíc přirozeně dominuje její jedinečný hlas.

Tori Amos | foto: Live Nation

Po letech experimentování s klasickou hudbou se k psaní „prostých“ písní Tori Amos vrátila na předešlém albu Unrepentant Geraldines a teď v tom více než úspěšně pokračuje.

Native Invader

70 %

Autor: Tori Amos

Úvodní skladba Reindeer King, která vyšla i koncem srpna jako poslední ze tří singlů avizujících nahrávku, trochu klame tělem. Na orchestrálním doprovodu založená balada je na desce totiž velmi ojedinělým úkazem. Posluchači se ještě dočkají dvou dalších pomalých skladeb (Breakaway a Climb), tentokrát postavených kolem něžného klavíru, základního nástroje Tori Amos.

Jinak je však potřeba se připravit na sice ne rozjuchanou, přesto však nad poměry rozjetou nahrávku s plnou kapelou. A taky s mixem současných ingrediencí, jako jsou elektronické rytmy s kytarami a klávesami všeho druhu.

Obal desky Native Invader

Píseň Broken Arrow začíná lenivou slokou s naefektovanou kytarou, ale v refrénech s podporou živých bicích, dalších kytar a lehoučkých varhan v pozadí se příjemně rozjíždí. Vyloženě softrockové jsou Cloud Riders (o nočním zážitku s padající hvězdou), v rychlejším tempu se nese Up the Creek a nejmoderněji působí Wings. Trochu mimo ústřední téma domorodých nájezdníků z titulu alba se dostává drobné vyznání Chocolate Song.

Deska těží samozřejmě z poznávacího znamení Tori Amos, kterým je její mezzosoprán. Nahrávka je skutečně zpěvaččiným hlasem jakoby propojená. A byť se o žádné z třinácti skladeb nedá říct, že by byla špatná, dohromady chybí jeden či dva hity, jež by celé album definovaly.

I tak lze Native Invaders doporučit k poslechu. Tori Amos předvádí, jak lze prezentovat hudbu v podstatě tradiční se šmrncem modernosti a bez zbytečného podbízení.