RECENZE: The Smashing Pumpkins nahráli legračně anachronické album

Pětasedmdesát minut úporného přesvědčování sebe sama i okolí, že jméno The Smashing Pumpkins má stále co říct. Dutá hudební hmota, navenek efektní a blýskavá, ale zcela bez názoru. Tak zní a působí deska Cyr.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta The Smashing Pumpkins

Jedno se Billymu Corganovi musí nechat – většího egomaniaka byste na hudební scéně hledali jen těžko. Jeho – ve všech smyslech tohoto slova – kapela The Smashing Pumpkins to v devadesátkách dotáhla celkem daleko. Alba Gish, Siamese Dreams či Mellon Collie And The Infinite Sadness byla řazena do tehdy kulminující vlny grunge rocku, ale zároveň stála tak trochu stranou tohoto trendu.

Corgan si vždycky rád dělal věci po svém, což se týkalo i samotného fungování skupiny. Navenek se sice The Smashing Pumpkins prezentovali jako čtveřice, kterou kromě Corgana coby zpěváka a kytaristy tvořil druhý kytarista James Iha, baskytaristka D’Arcy Wretzky a bubeník Jimmy Chamberlin, ale na studiových nahrávkách stejně většinu partů obstarával sám principál.

Když se The Smashing Pumpkins v roce 2000 po nahrávce Machina II/The Friends & Enemies Of Modern Music rozpadli, nikoho to moc nepřekvapilo. Corgan uvedl v chod sólový projekt Zwan, s nímž v roce 2003 vydal jediné album Mary Star Of The Sea a pak se prezentoval na sólové dráze.

Čím dál více ztrácel sám v sobě a v pocitu vlastní výjimečnosti. Hrdinsky se bil v prsa, že byl prvním, kdo do hitparád protlačil kytarovou muziku, nechápal, že si vůbec někdo může dovolit kritizovat jeho hudbu, plival „fucky“ v rozhovorech a okázale trousil slzy stesku nad svou bývalou kapelou.

Takže comeback, započatý v roce 2007 nedomrlou deskou Zeitgeist, letos pokračuje velikášskou dvacetiskladbovou kolekcí Cyr. Ne že by na tom nějak záleželo, ale The Smashing Pumpkins v roce 2020 krom Corgana tvoří kytaristé James Iha a Jeff Schroeder a bubeník Jimmy Chamberlin.

Cyr

40 %

The Smashing Pumpkins

Předložený materiál ovšem na kytarách rozhodně nestojí, Cyr je Corganovým pokusem o synth pop. Po grunge ani památka, The Smashing Pumpkins se v roce 2020 vyžívají v tanečních rytmech a klávesových plochách. Na tom by v zásadě nebylo nic špatného, kdyby výsledek nezněl tak vyčichle a upachtěně. Když si k tomu připočteme naprosto nesoudnou pětasedmdesátiminutovou stopáž, vyjde nám neuposlouchatelná obluda.

Corgan je v narcistním opojení sebou samým a svou neomylností místy až k smíchu. Písničky jako Wrath nebo Ramona znějí jako marná snaha napodobit něco, co už bylo vyřčeno a definováno. Navíc Corganův kňouravý hlas se k tomuto druhu hudby vůbec nehodí.

Album zní prázdně, nekoncepčně, zacykleně, chybí mu jakákoliv myšlenka. Vůbec není jasné, co jím chtěl jeho autor sdělit, jen mezi řádky skladeb čteme jakousi beznaděj a trpkou odevzdanost. Billy Corgan se snaží něco dohnat. Neuvědomil si ale proč, co přesně a hlavně mu nedochází, že vůbec není třeba cokoliv dohánět.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta The Smashing Pumpkins