Měla jsem jako holka jejich album Jedeme jedeme a milovala na něm písničku Bon soir mademoiselle Paris /pak i v podání Petra Muka. Šla jsem se na ně jako studentka podívat do kulturáku v okresním městě ... a bylo nás tam diváků něco kolem dvaceti ... Obliba Olympiku se pak znovu zvedla tuším po albech Prázdniny na zemi a Ulice. Moje děti milovali singl Samá voda přihořívá a tu písničku jsme znali a zpívali celá rodina slovo od slova, věřím, že by se líbila i dnešním předškolákům. Olympic mě provází celým životem, ale tak nějak jako Karel Gott - vnímám je, sem tam něco zkouknu a vyslechnu náhodně, uznávám je, ale cíleně nevyhledávám. Pan Gott byl k obyčejným lidem vstřícný a srdečný, u pana Jandy ten pocit až tak nemám.

Tak hlavně, že na ty kluky s kytarou neposlal OSU...

Na titulce vypadá jako Lábus po liftingu obličeje.

Olympic hudba mého dospívání , společně s brněnským Progresem, jejich desky mám někde na půdě ...

Znám, to jsou ti, co dělali křoví Kornovi.

Mám rád hudbu P. Jandy, ale jako člověka ho opravdu nemám rád. A přebrat si to může ve svém vztahu k OSA a jejím nechutným praktikám!

I pro dotaci na fotovoltaiku si přišel, charakter.

Mám Jandu rád. Stejně jako k Michalu Davidovi jsem si (bigbíťák, jazzman, fanda Slávka Jandy atd.) k němu našel cestu až ve stáří, ale tím víc mě teď baví

Co mám chce říci chudý umělec.