V Lucerně odehrál Olympic za šest dekád přes dvě stě koncertů. A dokonce se tam už jednou i oficiálně loučil. Velkolepým koncertem v roce 1992, kdy zároveň slavil třicítku.
„Víte na nás tehdy nikdo moc nechodil. Nemělo smysl kapelu držet dál. I přes to jsme to tam ale oslavili velice důstojně," vzpomíná Petr Janda.
 |
„Lidé se tehdy zajímali o jiné věci. Politické a existenční. Opravdu to vypadalo, že Olympic končí. S Milanem Peroutkou jsme začali hrát s jinými muzikanty, Petr si založil svou agenturu a chtěl rozvíjet rockovou scénu," přibližuje situaci Milan Broum, který do kapely přišel na přelomu let 1975 a 1976.
„Když nám dávali fermany, byli jsme dřív zvyklí třeba na dvě stovky koncertů za rok. Mnohdy jsme se dohadovali si, že v ten či onen den, jsme měli mít volno... Pak ale najednou byly měsíce, kdy jsme měli maximálně jeden nebo dva koncerty," dodává kytarista.
Zatímco mnohé kapely se odchodem stávajících členů rozpadají, Petr Janda se vždy rozhodl sestavu udržet pohromadě. „Já raději vzal někoho jiného. Je to pro kapelu čerstvý vítr. Pavel (klávesák Pavel Březina, pozn. red.) je s námi dva roky a znovu nás to nabíjí," říká Petr Janda.
„Snažíme se neustále inovovat a naši posluchači to naštěstí berou. Nemáme takové ty ortodoxní fanoušky, co by nám vyčítali, že jsme něco dělali jinak. Nebo možná ano, ale není jich tolik," zamýšlí se Janda.
Dobrá letní sezona
Kromě Pavla Březiny přibrala kapela po smrti Milana Peroutky před deseti lety dalšího nového hráče: Martina Vajgla. „Petr nám občas po koncertě řekne něco, co třeba člověka překvapí, že během hraní vnímal špatně, pak si ale většinou musím říct, že má pravdu. A to se mi líbí. Protože se můžeme neustále zlepšovat," odpovídá bubeník na otázku, jak moc je Petr Janda k novějším členům Olympiku kritický.
Uplynulou letní sezonu hodnotí kapela jako úspěšnou. „Hráli jsme skoro pořád. Bylo to super kvalitní, lidí přišly mraky. Snad jich tolik ani nepamatuju. Chybělo jim to," komentuje situaci Janda.
Při zmínce o létě přichází řeč i na to, jaké to je slyšet třeba ze zahrádek restaurací, kempů nebo chalup zpívat lidi u kytary hity Olympicu.
„U toho si vždycky vzpomenu, jak jsem za mlada chodil do Supraphonu za panem Nikodémem, který vydával noty a říkal mi: ´Slavnej budeš, až si tě budou hrát kluci v parku s kytarou´. A měl velkou pravdu. To je ta opravdová sláva.“
