RECENZE: Rokia Traoré přiveze na Colours svoje nejrockovější album

Přestože nosí hrdé africké jméno, ve své image nechává vyniknout ryzí africkou krásu, zpívá africkým nářečím a její nové album se jmenuje Beautiful Africa, umělecky zpěvačka a písničkářka Rokia Traoré hranice černého kontinentu odjakživa překračuje. A tentokrát ještě víc než dřív.

Na Beautiful Africa, třeba hned v titulní písni, najdeme spoustu rysů, které mají blíž k rocku angloamerického typu než k pouštnímu blues, které je nejtypičtějším hudebním žánrem zpěvaččina rodného Mali a jehož nejslavnější exponent Ali Farka Touré byl čímsi jako jejím uměleckým "kmotrem".

Beautiful Africa

90 %

Rokia Traoré

vyd. Nonesuch, distr. v ČR Supraphon

Rokia Traoré používá akordické rozklady, které používá britský folk, občas zvuk probrarví zkreslená elektrická kytara jako vypadlá z indie rocku, rytmiku jistí bílí muzikanti s baskytarou, respektive s kontrabasem, a standardní bicí soupravou, tedy instrumenty též do Afriky spíš implantované.

A přesto zůstává Beautiful Africa albem africkým až do morku kostí. Je tu repetitivnost melodických, harmonických i rytmických motivů, proplétání strun, typická melodika i stavba linek pro sólový zpěv a back vokály a frázování samozřejmě odvislé od toho, že většinovou řečí alba je lokální jazyk Bambara (ale i francouzština a okrajově angličtina).

Rokia Traoré je jednou z velkých hudebních vizionářek, jdoucích si za svým cílem, to je patrné z celé její dosavadní kariéry. To, že se jí na albu Beatiful Africa podařilo tak přirozeně a beze švů spojit africkou hudbu s rockem a folkem, je ovšem jistě také velkou zásluhou producenta.

Tím nebyl nikdo menší než John Parish, multiinstrumentalista a hlavně producent, který proslul coby spolustrůjce skvělé kariéry zpěvačky PJ Harvey (mimochodem, uvidíme ho 4. 11. v pražském Lucerna Music Baru s jeho sólovým multimediálním projektem). Říct, že mu z Rokie pod rukama roste "africká Pídžejka", by však bylo značně zjednodušující a zkratkovité.

Dvě zásadní spojitosti tu však jistě najít můžeme. V první řadě emocionální, neboť právě po této vypjaté linii se nese projev obou zpěvaček. A za druhé cosi tak těžko definovatelného, jako je "kvalita". A ta předurčuje jistotu, že se máme v neděli 21. července na Colours of Ostrava, kde Rokia Traoré s programem z tohoto alba vystoupí, skutečně na co těšit.