RECENZE: Katy Perry dělá bezpečný pop. Neurazí ani neoslní

Po třech letech se americká zpěvačka Katy Perry svým čtvrtým albem Prism vrací na již dobyté území nekonfliktního popu, které s konečnou platností úspěšně obsadila svou minulou deskou Teenage Dream. Otevírá ji sice hravým singlem Roar, ale začíná se opakovat.

Katy Perry v reklamě na svůj parfém Killer Queen. | foto: Profimedia.cz

Před vydáním sice mluvila o velké inspiraci dospělým švédským tanečním hlavním proudem a divami, jako je Robyn, ve skutečnosti však už od otvíracího singlu, hravé písničky Roar s klasickou popovou stavbou a dráždivým textem, desce chybí velké překvapení.

Z bezpečné zóny zpěvačka, která se na desce znovu spojila s dělníky současného amerického rádiového popu, jako jsou Dr. Luke nebo Max Martin, takřka nevychází. V minulých letech bylo v hlavním proudu módou "experimentovat" v některé z písniček s pár dubstepovými takty, Katy Perry se namísto toho ve skladbě Dark Horses, v níž hostuje raper Juicy J, uchýlila k trapu. Tedy stále ještě aktuálně "žhavému" minimalistickému soundu v hip hopu.

Nic nového

Pro zbytek jejích hudebních eskapád na desce platí, že už jsme je slyšeli. Osmdesátkové kytary a zvuk skladby Birthday odkazují k někdejším singlům Madonny. Robotické modulace v International Smile zase k rukopisu, kterým se proslavili Daft Punk.

Prism

55 %

Katy Perry

CD, 399 korun

Povědomost nápěvů, melodií, refrénů (Ghost, This Moment) a striktnost tanečního tempa, jímž se ubírá většina písniček, samozřejmě vyvolávají předpokládaný efekt.

Po pár posleších se deska zaryje do uší a skoro každá druhá písnička působí jako další možný singl čekající na povolení sjet z výrobní linky rovnou do hitové rotačky. Problém je, že Katy Perry ve svých devětadvaceti letech nemá dost osobitosti, aby přestala znít jako diblík, kterému se nedaří vyrůst z pubertálních let. Jedna zajímavá skladba (Unconditionally) na desce to nezachraňuje. 

Ostuda to není

Celé to však dělá alespoň autorsky a docela chytře. Přestože není hlasově zvlášť disponovaná, stále se tak Katy Perry daří udržet nad průměrem. Deska Prism není rozhodně žádná ostuda jako poslední počiny třeba takové Britney Spears. Ale prostě jen hodina rádiového popu, jenž neoslní ani neurazí.