RECENZE: Písničkář Bay se utopil v nápadech a elektronické produkci

Druhá deska britského písničkáře Jamese Baye Electric Light má silné momenty, které stojí za poslech. V opačném pólu však vyvolává pocit, že si hudebník a jeho producenti trochu moc hráli. A zapomněli na posluchače.

Písničkář James Bay | foto: Profimedia.cz

Vynechme mluvené proslovy na začátku a uprostřed alba. Nemusely by tu být, ale budiž, ty pominou a až si bude desku někdo legálně stahovat do telefonu, nebude důvod, aby je do svého výběru zahrnul.

Co se týká hudby, je Bay silný v kramflecích ve chvílích, kdy volí tradiční postupy. A nemusí jít zrovna o kytary, ačkoli ryze kytarová Just for Tonight, jež přijde právě po mluveném minutovém tracku Interlude, působí jako velmi příjemné osvěžení. Také píseň Us, balada ověšená ve svém závěru mohutnými smyčci, patří k tomu tradičnějšímu a příjemnějšímu na albu.

Jenže potom jsou tu kousky, kde se zjevně experimentovalo. Aby bylo jasno, nic proti tomu, že se James Bay i s pomocí producenta Paula Epwortha pokouší najít nové cesty. To je zcela v pořádku. V případě desky Electric Light se ovšem zdá, že pionýrské touhy vyústily do slepé uličky – a jejich výsledek autoři bez uzardění vydali.

Electric Light

60 %

autor: James Bay

Jak jinak si vysvětlit těžko uchopitelné zvraty například ve skladbě In My Head. Na posluchače skutečně působí jako poněkud rozhárané demo nebo záznam ze zkoušek, vše ještě utopené v pasážích zahlcených efektem na automatické dolaďování. Na elektronické vlně se nesou i písně Wild Love a Pink Lemonade. Každá sice z jiného ranku, ale obě nepříliš výrazné. Hřích největší, tedy zapomenutelnost, si dovoluje píseň Stand Up. Uniformní pop, který by sedl na desku kterékoliv světové divy – a i tam by zapadl.

Bayovi chybí tah na branku nebo možná schopnost věci dotahovat do konce. Je to škoda, protože nápady má.